Ve středu 28. prosince se koná poslední oddílový výlet roku 2011 - naším cílem je Národní technické muzeum v Praze. Před půl desátou se na nádraží schází 8 výletníků (Hanča, Helča, Kačka Š., Vojta P., Kryštof, Bubi, Radek a Zbyněk), vlakem do Prahy s námi jede i babička Pavlů. Z holešovické zastávky jdeme k muzeu na Letnou pěšky, trpělivě vystojíme frontu na vstupenky, věci si uložíme do skříněk a s „Šikulkou“ či „Šikulou“ - pracovními listy plnými zajímavých i záludných úkolů - vyrážíme do výstavních prostor. Začínáme v dopravní hale, která je zaplněna prostředky silniční, železniční, letecké i vodní dopravy, pak projdeme výstavu věnovanou prestižní značce psacích potřeb Parker a pokračujeme do Fotografického ateliéru. Dlouho a marně v něm hledáme odpověď na otázku, co tvoří pozadí ateliérové fotografie „Pozdrav z Prahy“, malou satisfakcí je nám daguerrotypie samotného vynálezce fotografie J.L.M. Daguerra - Zátiší v ateliéru - zapůjčená ze zámku Kynžvart. Pak vystoupáme do expozice Architektury, stavitelství a designu, kde se z vyhlídkové plošiny pokocháme krásným výhledem na „skutečnou“ Prahu. Tady nás zase Šikulka nachytá na počet zásuvek kartotéky architekta Pavla Janáka - ta jich má 6, tuto možnost ale náš pracovní list nemá - proto zaškrtneme odpověď s pětkou a dopíšeme „+ 1“. Se zájmem si prohlédneme i výstavu Dosušeno!, která dokumentuje záchranu muzejních archiválií a modelů z depozitáře NTM - karlínské Invalidovny, která byla citelně zasažena povodní v roce 2002. Trochu znaveni si odpočineme a občerstvíme, projdeme expozice Tiskařství, kde se jako doma cítí Bubi, a Astronomie a prohlédneme si i sál s obřími modely - kromě modelového kolejiště „0“ a modelu Nových Vítkovic je tu vystaven i úplně první exponát Technického musea Království českého (předchůdce dnešního NTM) s inventárním číslem 1 - unikátní model cukrovaru zhotovený v roce 1908 v měřítku 1:10. Výtahem pak sjedeme do suterénu, kde je poslední přístupná expozice - Technika 20. století ve sbírkách VHÚ Praha. Tím naše návštěva v muzeu končí a my směřujeme okolo „kolotoče“ do Letenských sadů, které v sobě ukrývají celou řadu zajímavostí - Letenský zámeček, docela pěkné výhledy na Prahu, dvě dětská hřiště, která přece nemůžeme minout bez povšimnutí, dnes strnulý Metronom, Hanavský pavilon či Kramářovu vilu. Po lávce přejdeme do Chotkových sadů s pomníkem Julia Zeyera a okolo Belvedéru dojdeme na Hrad. Tady se v katedrále sv. Víta podíváme na jesličky (zasvěcení svatým Václavovi a Vojtěchovi bylo rozšířeno při příležitosti milénia svatého Vojtěcha v roce 1997), na „hradní“ poště necháme příležitostnými razítky orazit svou korespondenci a už přes staveniště tunelu Blanka směřujeme na vlakovou zastávku do Bubenče. V Kralupech se rozcházíme ve ¾ na pět - věřím, že stejně jako já - i když už možná trochu unaveni, přesto s pocitem příjemně stráveného dne.
V sobotu od 16-ti hodin se scházíme na základně – je nás tu pětadvacet. Hoří oheň, povídáme, pečeme buřty a baštíme. Mezitím probíhá soutěž tříčlenných týmů se svíčkou – vítr vše ztěžuje a tak se do cíle dostávají jen tři trojice – vítězí Zbyněk / Kolďa / Peter před týmem Vítek / Matěj / Vojta P.
Pak je tu již hra v lese „Němí a slepí“ – úkolem je získat zprávu ze 17-ti sklenic se svíčkou, nesmí se mluvit a každou ¾ minutku jedna svíčka zhasíná. Zprávu je nakonec složena 4x a vítězkou se stala Terka.
Pak již hurá do klubovny – zde soutěží 18 hvězdiček, hodnotí všichni. Zpívá se s kytarou a postupně se odtajňují výsledky. Jednoznačně vítězí Nýna s perníkovou hvězdou na které je krteček, 2.místo získala Zdenka Ka. a 3.místo společně vyválčila Kamča a Romíšek.
Náhodný los dává do trojice Mikuláše, čerty a anděly – ti pak „dělají“ určené – písnička, básnička, nadílka, mezinárodní, tanec, blázinec.
Počasí (silný vítr) nám neumožňuje vypouštět přání Ježíškovi a tak si přání jen kreslíme a vypouštět si je pak bude doma každý sám.
Tři hodinky utekly jako voda a tak spokojeni jdeme domů.
V sobotu 26. listopadu 2011 se uskutečnila tradiční podzimní brigáda kralupské turistiky – cílem byla zejména péče o „náš“ prostor – lesík pod turistickou základnou, o který pečujeme již od roku 2002 v rámci aktivity Čisté město.Provádělo se vysekání kopřiv, vyřezávání náletových křovin a sběr odpadků. Veškerý přírodní odpad se nakládal do přistaveného kontejneru, který nám zdarma poskytlo město a jeho Technické služby – moc děkujeme.
Práce probíhaly do 13-té hodiny – na úklidu se podíleli 42 turisti – zejména mládeže a odpracovalo se 137,5 hodiny. Za dobu péče o tento prostor se uskutečnilo již 15 brigád, odpracovali se 3553 hodiny a podíleli se na nich 164 turisti.
Zavírák bajkové sezóny Winter Trans Brdy zlákal opět náš tým ve složení – Martin S., Vašek K., Pepa, Zdeněk, Romča a Karel. Počasí nasvědčuje tomu, že trať bude rychlá, poměrně suchá, ale přesto náročná. V pravé poledne závod odstartoval a my jsme se vydali porvat se záludnostmi technické trati. Romče trať parádně sedla a obhájila své umístění z roku 2009, jak jinak než bednu – 3. flek a tak gratulujeme.
Všichni jsme se ve zdraví sešli v cíli a užili si parádní občerstvení – bůčková roláda, sekaná a guláš.
Karel | 83. | 2:25:31 |
Vašek K. | 142. | 2:41:50 |
Zdeněk | 146. | 2:42:25 |
Romča | 155. | 2:47:11 |
Martin S. | 165. | 2:49:42 |
Pepa | 201. | 3:06:55 |
5. ročníku Fotosoutěže se zúčastnilo 13 členů KČT. Celkem se ve 4 kategorií sešlo 65 fotografií.
Kategorie:
Jednotlivé kategorie vyhodnocovala nezávislá odborná porota. První kategorii hodnotili Petrovičovi, druhou kategorii p. Špaček, třetí kategorii Tylšarovi a čtvrtou pak p. Kašpar. Letos poprvé byla udělena i Cena "okem" předsedy a Originalita.
Galerie ostatních fotografií ze všech vyhlášených kategorií
Cílem našeho listopadového výletu je Automuzeum Praga ve Zbuzanech. V sobotu (19.11.) se na nádraží krátce po poledni schází šťastná „třináctka“ účastníků, na Masaryčce nás ještě posílí Zuzka A., takže účast je velmi milým překvapením - jen jsme očekávali trochu jiné složení - děvčata vedou nad klukama 10:4. Dál pokračujeme v cestě metrem a autobusem, který nás po čtvrt na tři vysadí ve Zbuzanech. Tady se nejdříve zastavíme u malé kapličky sv. Alžběty - nedaleko od ní (ve vzdálenosti 2π) byla v roce 2000 nově umístěna kamenná „stéla“ - původně součást keltské svatyně, která se nacházela na území nynější obce. K muzeu to je jen kousek, další prohlídka začíná ve tři, a tak máme ještě přes půlhodinu času, proto se rozhodujeme, že tu zkusíme najít i druhou keltskou památku - menhir (z keltštiny men = kámen, hir = dlouhý). Tento menhir má u nás i zajímavý primát - je tady po něm pojmenováno hned pět ulic (a to docela nápaditě - U Menhiru I až U Menhiru V). Na konci ulice U Menhiru III ho opravdu nalézáme - uděláme si společné foto a pomalu se vracíme k muzeu. Tady nás po chvíli čekání přivítá pan průvodce, seznámí nás s historií muzea i vybranými exponáty. Aut všeho druhu je tu velké množství - osobní, nákladní, zemědělské, autobusy, různé „speciály“, ale i motorky či jízdní kola. K nejzajímavějším exponátům patří první služební vůz prezidenta T.G. Masaryka - Praga Grand, soukromý vůz Edvarda Beneše - Praga Golden či Praga Lady herečky Lídy Baarové, hasičská stříkačka „Máňa“, která si zahrála ve filmu Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo reklamní „Hašlerka“ z 30. let, u které jsme mohli ochutnat stále populární bonbóny. Venkovní expozici na dvoře tvoří především vybavení historických čerpacích stanic pohonných hmot a je také posledním bodem naší prohlídky - pak už kupujeme jen pár suvenýrů, napíšeme pohledy a vydáváme se na zpáteční cestu. Protože autobus nám odjíždí až po půl páté, rozhodujeme se, že zpáteční cestu začneme výšlapem do nedalekého Ořecha. Za normálních okolností by to nebylo nic vyjímečného, ale Zdenka dnes odhodlaně vyrazila o berlích, tak musíme jít pomaleji a opatrně. V Ořechu si prohlédneme kostel s farou, kde na konci 19. a začátkem 20. století působil jako farář spisovatel Jindřich Šimon Baar, a v houstnoucí tmě se autobusem vracíme na Luka. A kukačka „zakuká“ nejen na Lukách, ale i v narvaném metru na Náměstí Republiky - to aby nikdo nezapomněl vystoupit - rozesmáté, udivené a někde možná i trochu vyděšené obličeje cestujících ve voze prý vážně stály za to. Na Masaryčce se ještě stihneme rychle občerstvit (párek v rohlíku, fornetti …), máváme Zuzce a ve čtvrt na sedm se v Kralupech na nádraží rozcházíme - snad ne moc promrzlí a plni pěkných zážitků.
Druhá listopadová neděle patří již tradičně po 78. „mega krosu“ v ČR Velké Kunratické. Náš oddíl má opět svoje zastoupení – Honza Kol., Karel, Nynka, Zdeněk s Romčou a Vítek se Zuzkou P., ze zdravotních důvodů se nakonec omluvila Věrka s Kačí. I přes brzkou registraci startujeme až v 13.00, což nám ale vůbec nevadí, je alespoň trochu teplo. Letos závod opět doprovází pěkné slunečné počasí, až na teplotu, která se ještě v dopoledních hodinách pohybovala lehce pod nulou. Trať je tak rychlá a suchá, s minimálním bahnem – pouze na startu a u brodů. Až na Honzu Kol. startujeme prakticky všichni najednou, k vidění byl i rodinný souboj mezi Zdeňkem a Nynkou, kde rozhodovaly nakonec necelé 2 vteřiny.
Celkem v hlavním závodě odstartovalo 1954 účastníků, z toho 147 žen. Nejrychleji zvládl trať Vejtek v čase 14:58.7. Nutno vyzdvihnout i výkony ostatních, zejména pak Romči a Zuzky, které rovněž nastoupily do hlavního závodu přes Hrádek – těžká, 3100 metrů dlouhá trať, pro kterou jsou charakteristická 3 prudká stoupání s proslulým „výběhem“ na Hrádek a 3 brody Kunratického potoka.
Výsledky:
66. místo Romča 20:13.3
133. místo Zuzka P. 22:56.8
150. místo Vejtek 14:58.7
377. místo Honza 16:30.1
769. místo Karel 18:15.1
967. místo Zdeněk 19:03.0
972. místo Nynka 19:04.6
V sobotu 5.listopadu 2011 se uskutečnil první závod Středočeského poháru 2012. Počasí příjemné, trať dobrá – škoda jen narušení hladkého průběhu závodu pro strhané fábory při průběhu první části závodníků.
Oddíl prosil všechny o účast a o pomoc při návratu Středočeského poháru do Kralup – jelo nás 38, pár omluv (výmluv), ale spousta těch, co je jim vše jedno!!!!
Dařilo se nám – a to jak ostříleným závodníkům tak i nováčkům, což je potěšitelné a nadějné. Po prvním kole poháru je náš oddíl v čele – tak moc a moc díky.
Naše medailové umístění:
Přípravka: 1. Verča a Kamča
Nejmladší žákyně: 2. Katka Po.
Nejmladší žáci: 2.Honzík
Mladší žákyně: 1.Petra N., 3. Helča
Starší žákyně: 1.Terka P., Danča, Kačí Š.
Mladší dorostenci: 2.Kryštof, 3.Vítek
Starší dorostenky: 1.Kikina
Starší dorostenci: 2.Martin Se.
Ženy A: 3.Blanka
Muži A: 2.Vejtek
Ženy B: 1.Romíšek
Muži B: 2.Karel, 3.Zdeněk
Již po čtvrté se vydáváme na putování Českým Středohořím – cestou necestou po kopcích známých i neznámých. Počasí je oproti minulým rokům teplé – kolem 10-ti stupňů, viditelnost však slabší. Sobotní mlha pak zamezuje výhledům úplně. Jdeme podle mapy, pomocí GPS. Mnohdy je to boj s vegetací a blátem. Z Lovoše, chata je plná, to nakonec točíme domů – plán je splněn.
Naše trasa:
1.den / čtvrtek 27.10.2011 / : Břvany – Lenešický chlum – Červený vrch – Podivák – Trhlávek – Peklo – Chožovská hora – Třtěno – Třtěnské stráně.
20,8 km / převýšení 633 metrů (mapa - profil)
2.den / pátek 28.10.2011 / : Třtěnské stráně – Kamenná slunce – Baba – Solany (bifurkace) – Lukohořany – Stráň – Vojnice – Klapý – Hazmburk – Planík – Chodovlice – louka za vsí.
25,1 km / převýšení 675 metrů (mapa - profil)
3.den / sobota 29.10.2011 / : louka za Chodovlicemi – Malá Kozí horka – Velká Kozí horka – Třebenice – Košťál – Ovčín – Jezerka – Holý vrch – Sutomský vrch – Boreč – Lovoš – Lovosice.
25,4 km / převýšení 1.142 metrů (mapa - profil)
Víkend 14.-16.října 2011 je již delší dobu blokován tradiční akcí – Pacovským dováděním.
Vyrážíme v pátek v 18 hodin od zimáku a ve 20.15 jsme již v Pacově, prezentace, ubytování apak již starší vyráží do města a mladší se Zdeňkem mastí karty, povídají,…. Zhasíná se po 23-té hodině.
V sobotu vstáváme ve čtvrt na osm, o těsně po osmé jedeme do Deštné – do leteckéhomuzea. To je vcelku „přijatelné“, pak návrat do Pacova, příprava na závod a přesun busemk propadu – k motokrosové trati, kde jsou již závody v plném proudu.
Trať je vcelku příjemnou, v lese chladno (ráno bylo -5st.C), bláto jen na žákovskýchazimutech. Všichni se vcelku snaží, občas se vytváří společné dvojice. Martin Se. Svůj prvnízávod „zazdívá“ místo po červené se dere po bílé, v bažině je do půli lejtek a v cíli je z tohoneuvěřitelných 63 trestných.
Ve škole, umytí a po 15-té hodině doráží zbytek výpravy na výsadek a je i vyhlášení – vcelkujsme uspěli a to i ti, co celou sezonu neměli žádný úspěch :
(Umístění těch co to zvládli na „pacovské pódium)
Nejmladší žákyně: 2. Helča
Starší žákyně: 2.Terka P.
Starší žáci: 2.Kryštof, 4. Škvírka, poslední – Matěj
Dorostenci: poslední – Martin Se.
Dorostenky: 2. Kikina
Muži: 3. Karda, 4. Zdeněk
Ženy: 1. Blanka, 3. Lucka K., poslední – Lucka M.
V tombole uspěli – Škvírka (kosmetika), Kačka (hlavolamy), Vítek (klobásy a uzenina), Zdeněk (ovocný košík)
Po vyhlášení je volno – odpočinek, karty, město, nákup, příprava na výsadek
Na výsadek se vyráží od 18-ti hodin – my jsme v celkem 5-ti skupinách, dle svých sil a zájmu. Podle toho se doráží i na Hutě, kde je oheň, kuře a hrající-nehrající Jezevci.
Přesun do tělocvičny a pak spánek, někdo celou noc, někdo jen tak 2 hoďky.
V sobotu 8. října se krátce před půl devátou na kralupském nádraží scházíme v počtu 11 výletníků. Vlakem, metrem a autobusem dojedeme na Řeporyjské náměstí, kde začíná naučná stezka, která nás provede významnými geologickými lokalitami na jihozápadním okraji Prahy - Dalejským a Prokopským údolím.
Kolem geologického odkryvu v Mládkově ulici zvaném „Placatá skála“ a ruin Trunečkova válcového mlýna na Dalejském potoce dojdeme k opuštěnému lomu Mušlovka - v něm se pokoušíme najít nějakou zkamenělinu a jsme docela úspěšní - každý si odnášíme nějaký ten „nález“. Naší další zastávkou je nedaleká „Lobolitová stráň“ - své jméno získala podle kulovitých útvarů těl mořských lilijic, které se tu v hojném počtu nalézají. Kromě lobolitů nacházíme i „hvězdičkové“ části stonků těchto prvohorních obyvatel tropických moří a naše krabičky na nálezy se utěšeně plní. Dnešní předpověď počasí není příliš optimistická, a když opouštíme vedlejší Černý lom, odkud si odnášíme kousky kalcitu, začíná pršet. Naštěstí tu nejintenzivnější část přeháňky přečkáme pod smrkem, kde si Helča vyndává pláštěnku, a u železniční zastávky v Holyni, kde se rozhodujeme pro krátkou odbočku k lomu Prastav, už jen krápe. Od Prastavu se vracíme do Holyně, přejdeme potok a vystoupáme k lomu Opatřilka. Ten je již ale „obsazen“ jinou skupinou hledačů, a tak pokračujeme dál k Červenému lomu a na „Bojiště“ - souboru kamenných plastik Kurta Gebauera. Další větší zastávku máme u klukovického koupaliště - hlavním důvodem našeho zastavení však není mohutná skalní stěna za potokem, která v sobě ukrývá i několik jeskyní, ale dětské hřiště, které přiláká i ty odrostlejší. Kolem různých tělocvičných prvků pak dojdeme k bývalému Prokopskému lomu, který je již od 2. světové války nepřístupným vojenským prostorem a za ním se už objevuje všemi účastníky tak netrpělivě vyhlížený tunel - další z mnoha pozůstatků zdejší důlní činnosti. Projdeme jím tam (potmě) i zpět (za svitu baterek) a pokračujeme pod křížem připomínajícím svatého Prokopa, který tu před tisíciletím přebýval jako poustevník v jedné z jeskyní. Jeskyně, stejně jako poutní kostelík, který se tu tyčil nad údolím, nakonec musely ustoupit těžbě vápence. A je tu další hřiště, které prostě nemůžeme nevyzkoušet, pak zastavení u výběhu koziček a oveček (a taky u slona a velblouda - ti jsou ale „jen“ dřevění) a už jsme u Prokopského jezírka - to je pro nás i posledním zastavením na naučné stezce. Vládu nad jezírkem má labuť - stojí tu na břehu a vůbec se námi nenechá vyvést z míry - jen když se jí zdá, že jsme příliš blízko - výstražně zasyčí. Podle zpráv z domova v Kralupech slušně leje, nám tady naštěstí spadne jen pár kapek. Adéla ještě nakrmí labuť i kačenky na jezírku zbytkem svačiny a míříme k autobusové zastávce do Hlubočep. Cestu nám ještě zpestří krásně zbarvené vápencové „útesy“ a 21 metrů vysoký viadukt Pražského Semmeringu. Autobusem jedeme na Anděla, metrem na Masaryčku a do odjezdu vlaku v 15:40 stihneme i 20-ti minutový rozchod, který využijeme převážně „svačinově“, trojlístek ve složení Verča, Kačka Pl. a Zbyněk stihne i bleskovku k Jindřišské věži. V Kralupech se rozcházíme ve čtvrt na pět - věříme, že s radostí z nálezů a snad i okouzleni podzimními krásami kdysi rušné průmyslové oblasti na pražské periferii.
V pondělí 3.10. za nezvykle letního počasí se náš brenbalový tým vydal na hřiště ASPV Veltrusy, aby absolvoval další z přípravných zápasů s tímto soupeřem. Doposud jsme zaznamenali ze 4 zápasů 3 prohry a jedno vítězství. Dnes však poprvé hrajeme na cizím hřišti (krásně posekaném a rovném fotbalovém pažitu). Vzhledem k tomu, že nás je hodně a Veltruských tak akorát, dělíme naší výpravu na 2 týmy a každý tým tedy odehraje dva zápasy. Zahajujeme oficiálním nástupem, pozdravem týmů a jde se hrát. Fotky pořizuje Věrka.
Tým Kralupy I tvoří: Kamča, Kačka Š., Kačka Pl., Terka, Dan, Škvírka, Kuba R., Kuba J., Vávra, Vejtek a brener Zděnda
Tým Kralupy II tvoří: Verča, Helča, Danča, Áďa, Honzík, Kryštof, Vojta P., Vítek, Romča, Nýna a brener Blanka
První zápas hraje ASPV proti Kpy I. My zahajujeme na pálce. Celkem se nám daří a skoro vychází i 1 homerun. Hlavně, že máme vždy někoho na pálce. Poločasové skóre je 34:11 pro nás. Na začátku druhé směny se nám dařilo chytat vysoko odpálené míče ze vzduchu a tím nám nabývalo skóre. Bohužel potom začal soupeř odpalovat lépe a už nám body tolik nenaskakovaly. Navíc jsme si několika předlouhými hody na brenera Zděndu nechali ukrást pár met. A zejména díky dvěma dlouhým odpalům v poslední minutě se dostali Veltrusy do vedení, kterým zápas i skončil. Prohráli jsme těsně 58:54.
Ve druhém zápase se proti vítězům prvního mače postavil náš druhý tým. Na pálce začínali Veltrusy a jelikož se jim velmi dařilo a byli rozehraní, vyhráli první směnu 34:4. Do druhé půle dostává náš tým několik taktických rad, které jsme získali v prvním měření sil a díky tomu, že je skoro všichni dodržují, se drtivě dotahujeme na skóre soupeře. Avšak ke konci začínáme bláznit a děláme několik zbytečných chyb, které prostě plynuly z napínavé koncovky. Druhý zápas opět vyhrál domácí tým, tentokrát o bod těsněji – 53:50 a už je jasné, že si to naše týmy rozdají o pomyslné stříbro a bronz.
Jelikož se známe z tréninků, víme co od sebe čekat a tak nebude hra lehká. Jako první je na pálce tým Nýny a i díky jednomu homerunu vedou v půli pro Zděndu a spol. hrozivým rozdílem 53:8! Tým Kralupy 1 však neskládá zbraně, daří se mu také homerun a skóre na jeho straně narůstá. Bohužel však Vejtek nešel do rizika při hrozbě Nikoho na pálce a tak dostávají chytači 6 bodů k dobru. Konečný výsledek je opět celkem vyrovnaný a končí vítězstvím týmu Kralupy II 68:63.
Po zápasech se opět nastupuje, zdraví se soupeři, trenér z ASPV chválí naše zlepšení, loučíme se a míříme ke kolům. K základně se dostáváme kolem 18-té hodiny unavení, ale s dobrým pocitem, že je na čem stavět.
V sobotu 1.října 2011 se uskutečnil další mistrovský závod – v Kralupech n.Vlt. se konalo Mistrovství České republiky smíšených dvojic.
Závod jsme zvládli po organizační i společenské stránce na výbornou. Na trati vše klapalo po celou dobu závodu, čemuž přispělo i sluníčko, dostatečný počet pořadatelů a rozhodčích, kteří zvládli rekordní počet dvojic.
Zaznamenali jsme i dva medailové úspěchy – v kategorii součtu věku závodníků nad 70 let získala Jana a Petr Nových bronzovou medaili. Zlato a titul Mistryně ČR pak vybojovala v kategorii 31-70 Blanka Rosáková.
Dobré výkony zaznamenali i ostatní dvojice a do TOP 6 se dostali i Vítězslav Vaněk a Tereza Popová, Lucie Kosinová a Jan Blecha, Iveta Matějková a Milan Fógl, Věra a Karel Šimkovi.
Závod mohl být úspěšný jen díky všem, co se zapojili do jeho přípravy, do shánění rozhodčích, sponzorů, do přípravy trati, trpělivě hlídali trať, pracovali na kontrolách, podíleli se na zázemí. Pomohla i celá řada těch co doběhli – čísla, výsledky, přenos věcí, úklid.
Je však škoda, že mnohé významná akce nijak neoslovila a nepomohli nijak oddílu a kralupské turistice.
V neděli 25. září 2011 proběhl již šestý ročník závodů na kolech pro děti, dorost a juniory s názvem Kralupské kolo. Akci organizoval oddíl MTB ve spolupráci s KČT Kralupy nad Vltavou pod patronací sportovní a ekologické komise v rámci Evropského týdne mobility. Pro děti byla vzorně připravena celá trať v lokalitě Lobeček podél Vltavy pod turistickou základnou a koupalištěm. Startovalo celkem 67 závodníků, za doprovodu padesátky rodičů a prarodičů. Organizaci zajišťovalo 16 lidí.
Všichni závodníci podávali skvělé výkony od nejmenší až po ostřílené borce. V cíli všichni díky podpoře města Kralupy nad Vltavou dostávali pitíčko, sušenku a ti nejlepší spoustu cen, medaili a pocit velkého vítězství při mávání ze stupňů vítězů. Za oddíl nás závodí 15 (kde jsou ostatní?) a na organizaci se podílí 16 lidí.
http://www.mestokralupy.cz/Mesto/TV-Kralupy/Video.aspx?VideoId=1274
V sobotu 24. září 2011 vyráží 4 týmy KČT MTB Kralupy na 15.cyklotrek Kokořínskem - jedná se o osmihodinové orientační závody. Počasí je naprosto úžasné, stejně jako atmosféra závodu a okolní terény. Podvečerní vyhlášení je pak pro nás naprosto úžasné – v kategorii Romantici končí dvojice Jan Koldinský + Václav Klomínský na 3.místě a 1.místo a tím vítězství pak získávají Romana a Zdeněk Vejrostovi.
A jak to viděl Zdeněk:
Po příjezdu se prezentujeme, fasujeme mapu a šifru. Jdeme k autu a nemožné se stává skutečností – daří se nám vyluštit šifru a víme tak, kde je tajná kontrola a tím i spousta bodů – opravdu mám z toho bezva pocit a příjemně na duši.
Pak již na start – zde informace, kdo se stane chrtem, nás se to asi netýká – objet to nestíháme a ani si místa moc nepamatujeme. Je 9 hodin a jedem – přes rozkopané náměstí chytáme špatný směr – no moc úspěšně jsme nezačali – jedem na K17, zde je spousta lidí a tak pohoda. Dál míříme na K15 – Obraznice. I zde je dost lidí – Romíšek u kola a já chvátám přes skalky – zde u jeskyně hafo lidí nedaří se najít kleště – opět se „tetelím“ – jsem u nálezu. Rychle zpět a míříme na tajnou kontrolu – zde však blažený pocit poklesává – zde je na 40 lidí – tak asi tak složitá ta šifra zase nebyla. Společně s Kolďou a Vaškem jedeme na K 21 do aleje, odtud pak samostatně na K26 – partyzánskou jeskyni – píšou obtížné, ale v pohodě jí dáváme. Zde se poprvé potkáváme s „přátelskou“ dvojicí, se kterou se pak potkáváme skoro po celou dobu – vždy s výměnou úsměvů. Stejnou cestou zpět, přehodnocujeme původní plán objet to silnicí na Kaninu a šupajdíme na K19 – posed je v pohodě. Silnicí do Hradska, sbíráme kapličku K25. Trochu těžký sjezd k silnici – no spíše nešení kola. Výjezd na jeskyni 27 – zde jsem nikdy nebyl a Crhova silnice je pro mne naprostou novinkou. Zde máme největší problém s dohledávkou, volíme špatnou skálu. Pak již O.K. včetně jeskyně plazivky. Sjezd dolů, úprk na Harasov a máme K 29. Zpátky volíme stejnou cestu a pak skrz les – do kopce, přes kmeny, skalky – je to asi kratší protože na další kontrole K23 za Kokořínem jsme dřív než kamarádská dvojice. Smůlou je Romíškova ztracená kadence. Vracíme se do vsi Kokořín, sjezd do Šemanovického dolu, kousek vracení a jsme u další jeskyně K20 Rozbořenka – zde potkáváme Kolďu s Vaškem. Pak společně výstupem na silnici k hospodě U Petra a svižně silnicí (náš nejdelší úsek bez kontroly) ke kapličce za Vidim – K10. Cestou potkáváme proti nám do kopce jedoucího Petra s Evou. Mají světový styl – Petr táhne Evku na provaze. U kapličky sváča a volba dalšího postupu – pojedeme na K12 – je to kaplička – poslední a tak za ní bude i prémie. Po chvíli nás kluci opět dojíždí, přehodnotili svůj původní záměr s Wernerovkou. Razíme u Krista a šup do Kokořínského dolu, zde snadné získání K16 a K14 za výstup na Pokličky. Jako další volíme K13 - další partyzánskou jeskyni. Vypadá to na těžší hledání, ale pod jeskyní to je jak v bikecampu a tak nic složitého. Tentokráte jsem u kol já, dávám banán, povídám se spřátelenou dvojicí – pak je tu již Romíšek a hurá dál – silnicí na K6 v Konrádově a na K3 do Tubože – hledání je jednoduché – ta samá kontrola již byla vloni.
Následuje stoupání na Housku K4 – dohledávka je snadná – jdem na kofolu a pak další dumání nad mapou a zbývajícím časem. Jedeme na skalní byty v Kružském dole – K2 – je to poslední jeskyně a tak dalších 5 bodů navíc. Cyklostezkou do Nosálova a na K11, ke stromu v polích s výhledem na Bezděz a bezva posedem – jen při vyklánění z okna a při štípání mám strach abych neskončil dole v kopřivách. Vracíme se zpět a dál na K9 na vodní nádrž v Libovicích. Zde opět potkáváme kluky, kteří nám předtím poodjeli. Zbývá nám cca hoďka času – po úvaze necháváme Vrátenskou horu Vrátenskou horu – je jen za 3 body a svižným tempem zdoláváme dvě dvoubodové kontroly K24 Vrátno a K28 Stránka se snadnou dohledávkou. Pak již jen do Mšena na koupák, zde jsme v 16.46. Dáváme chlebiky se sádlem a cibulí, od Koldi pivko za první výplatu a je tu vyhlášení. No paráda – jsme lepší než James Bond – jsme první!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Okruh pořádaných závodů PIM se letos uzavíral premiérou ústeckého půlmaratonu. Organizátoři připravili pro závodníky velmi zajímavou a atraktivní trať – nechybělo centrum města, údolím podél Labe či originální průběh ústeckou chemičkou v posledních km závodu. V den závodu bylo téměř ideální počasí, teplota kolem 15 st., bezvětří, z počátku jen mrholení, v průběhu závodu se však mrholení změnilo na solidní liják a závod tak velmi připomínal prázdninový Miřejovický půlmaraton. Na trať 21 km se vydalo něco přes 1000 běžců, i přes nepřízeň počasí bylo po celé trati poměrně hodně fandících diváků, takže závod měl skvělou atmosféru. Na premiéru půlmaratonu v Ústí se vydal Honza s Peterem - nevedli si vůbec špatně a padly tentokrát i osobní rekordy na této distanci.
Honza | 1:35:59 | 142. místo |
Peter | 1:49:26 | 392. místo |
V sobotu 17. září 2011 se koná v Bílovci (Moravskoslezský kraj ) Mistrovství ČR štafet. Tratě jsou vedeny poměrně rovinatým terénem a tak rozhoduje vedle rychlého běhu hlavně rychlé a správné plnění kontrol.
Na stříbrnou medaili se nakonec podařilo dosáhnout štafetě žáků ve složení Vítězslav Vaněk, Petr Špáda a Kryštof Vávra. Medaili stejného kovu pak vybojovala štafeta mužů ve složení Zdeněk Vejrosta, Jan Vejrosta a Karel Šimek.
6. místo pak získává štafeta žákyň (Adéla Nejedlá, Kateřina Šimková, Tereza Popová) a druhá štafeta mužů (Jan Blecha, Jan Kareš a Vít Procházka) – zde jen fatální chyba připravila kluky o zlato a titul.
První štafeta žen je na 7.místě (Romana Vejrostová, Blanka Rosáková a Lucie Kosinová), druhá štafeta je pak na 10. (Lucie Malíková, Jitka Černá a Kristýna Nejedlá).
Je tu sobota 10. září a s ní i premiérový výlet nového oddílového roku. V 7 hodin se ale na nádraží scházíme jen ve třech - kromě nás si přivstala pouze Hanička, takže je před námi rozhodnutí, zda do Pekla pojedeme jen v této sestavě a nebo si najdeme jiný bližší cíl. Nakonec vítězí Beroun, takže místo k Lovosicům zamíříme ku Praze. V Berouně je dnes opravdu rušno - tento víkend patří tradičním hrnčířským trhům, takže si v hustém davu návštěvníků projdeme Husovo náměstí a přilehlé ulice s mnoha nejenhrnčířskými stánky, zastavíme se v Infu, vystoupáme na Plzeňskou bránu, navštívíme „večerníčkové“ medvědy Kubu, Vojtu a Matěje - a máme docela štěstí - vidíme je při koupání i krmení, a pokoříme i rozhlednu na Městské hoře. Využijeme též symbolické vstupné při příležitosti Dnů evropského dědictví a „za kačku“ navštívíme Muzeum Českého krasu a „liščí“ výstavu. Pak už přelidněný Beroun opouštíme a po modré TZ míříme do nedalekého Tetína, místa, kde byla podle legend v roce 921 zavražděna kněžna Ludmila. Navštívíme tu místní „minimuzeum“, obejdeme zdejší kostely a dojdeme až ke zbytkům starého přemyslovského hradu, odkud je nádherný výhled do údolí Berounky. Modrá nás dále vede ke Kodskému prameni (po cestě je docela „přehovníválováno“ - prý dnes mají schůzi, nebo že by svatba v příbuzenstvu?) a od něj se po žluté zase vrátíme k Berounce - do Srbska. V Srbsku u Berouna se naštěstí mluví česky, tak se tu před odjezdem vlaku do půl šesté ještě řádně občerstvíme. Do Kralup se pak vracíme osobáčkem v 19:15 a výlet do Pekla tak máme „schovaný“ na jaro - třeba se nás sejde víc.
V sobotu 10. září se ve večerních hodinách uskutečnil tradiční závod PIM - Mattoni Grand Prix Praha. Centrum závodu na Staroměstském náměstí slibovalo ojedinělou atmosféru večerního běhu. Letos s bohatou oddílovou účastí, 5-ti kilometrového běhu se zúčastnila Romča, Věrka, Kačí, Lucka M., Katka M a Zuzka P. na trasu 10km vyrazil Honza Kol., Zdeněk, Karel, Peter, Karda a Vávra a Vejtek jako doprovod. Oba závody mají skvělou atmosféru, 5km závodu se zúčastnilo cca 1500 žen, 10km pak přes 3000 závodníků. 10km závod je letos ozdoben novým traťovým rekordem - časem 27:34, u žen rekord nakonec odolal o 3 sekundy. Letos jsme se přihlásili i do soutěže týmů a nedopadli jsme vůbec špatně.
Výsledky:
Romča | 25:46 | 188. / 1484 | 10. / 85 kat. |
Zuzka P. | 26:46 | 289. / 1484 | 194. / 912 kat. |
Kačí | 28:03 | 451. / 1484 | 304. / 912 kat. |
Věrka | 30:26 | 778. / 1484 | 134. / 247 kat. |
Lucka M. | 31:58 | 976. / 1484 | 611. / 912 kat. |
Katka M. | 33:57 | 1248. / 1484 | 772. / 912 kat. |
Tým TOM-KČT KRALUPY W obsadil 9. místo z 32 týmů.
Honza | 43:57 | 335. / 3175 | 332. / 2727 muži | 256. / 1924 kat. |
Karel | 46:55 | 606. / 3175 | 599. / 2727 muži | 467. / 1924 kat. |
Karda | 48:20 | 1280 / 3175 | 1236 / 2727 muži | 917. / 1924 kat. |
Zdeněk | 50:22 | 1041 / 3175 | 1016 / 2727 muži | 36. / 109 kat. |
Peter | 50:52 | 1135 / 3175 | 1102 / 2727 muži | 87. / 238 kat. |
Vávra | 51:31 | 1728 / 3175 | 1647 / 2727 muži | 1202 / 1924 kat. |
Tým TOM-KČT KRALUPY M obsadil 8. místo z 36 týmů.
V sobotu 3. září proběhl v Praze běžecký závod pod názvem Nike Run Prague. Na trasu k 11km se nakonec vydalo přes 5 tisíc běžců ve stejném dresu - bílé tričko s číslem a vlastním mottem. Centrum závodu bylo ve Žlutých lázních na břehu Vltavy, nicméně trasa vedla atraktivními místy jako je např. Staroměstské náměstí či Václavské náměstí, kde bylo i mnoho povzbuzujících diváků.
Velmi teplé a slunečné počasí a start ve 2 hodiny odpoledne se však stal osudným mnoha běžcům, kteří přecenili své schopnosti a ke konci trasy doslova padali vyčepáním. Faktem však je i to, že pořadatel nezvládl občerstvení především v cíli, kde v takto teplém počasí začali někteří závodníci kolabovat. Výsledkem toho byl zásah cca 16 záchranek + povolání "golema". Za oddíl na tuto masovku vyrazil Honza Kol., Katka a Peter. Vzhledem k podmínkám to tentokrát na osobní rekordy opravdu nebylo.
Výsledky:
870. místo | Honza Kol. | 51:43 |
1870. místo | Peter | 57:58 |
4525. místo | Katka | 1:17:17 |
V sobotu 3.září 2011 se uskutečnilo v Palkovicích (Moravskoslezský kraj) Mezinárodní mistrovství (neoficiální mistrovství Evropy) v turistickém závodě. Právo reprezentovat má vždy 8 nejlepších závodníků příslušné kategorie a tak se do týmu České republiky dostalo i 13 kralupských závodníků.
Tratě v Palkovických hůrkách byly skutečně náročné a již úvodní výběh sjezdovky určoval průběh závodu. Na úvod září i extrémní teploty přes 30 stupňů dělaly závod ještě náročnější.
Všech 13 našich reprezentantů podalo bojovný výkon a to se projevilo i v konečných výsledcích.
1.místo - Vít Procházka (muži A)
2.místo - Blanka Rosáková (starší dorostenky), Romana Vejrostová (ženy B), Zdeněk Vejrosta (muži B)
3.místo – Jana Nová (ženy B)
Pět medailí (1 – 3 – 2 ) zařadilo závodníky TOM-KČT Kralupy n.Vlt. opět mezi špičku tohoto sportu.
Kvalitní umístění zaznamenali i ostatní:
4. místo – Jan Kareš (muži B)
5.místo – Helena Pavlů (nejmladší žákyně), Karel Šimek (muži B)
6.místo – Lucie Kosinová (ženy A), Jan Blecha (muži A)
7.místo – Petr Nový (muži B)
10.místo – Kristýna Nejedlá (starší dorostenky)
11. místo – Petr Špáda (starší žáci)
Svými výsledky jsme i my přispěli k celkovému vítězství České republiky.
Poslední prázdninová neděle byla ve znamení Oddílového duatlonu. Oproti loňsku se prakticky nic nezměnilo, jen SE zařadila ještě běžecká část před kolo. Tedy 2,5km běh - 25km kolo - 5km běh. Tropické počasí naštěstí do neděle nevydrželo, nicméně sobotní deště poznamenaly cyklo-část, která oproti loňsku nebyla tak rychlá, a bylo nutné počítat s pěkným bahnem a loužemi. Startem po 9. hodině v horní části základny vše začalo. Na start se letos postavilo 6 sólo závodníků (5 mužů + 1 žena) a 4 týmy (dvojice). Nejrychlejším závodníkem se stal Honza Kol., který zvládl celou trať pod 1 hodinu 30 minut.
Letošní vodáckou expedici směřuje TOM 3511 na řeku Moravu. V plánu je splutí z Postřelmova do Olomouce a to se nakonec daří.
Počasí je perfektní, prší pouho pouze jednou a to ještě jen chvilku.
Úseky našich denních plaveb nejsou dlouhé a tak si je můžeme užívat – včetně meandrů, naplavenin, stromů, jezů a krátkých úseků peřejí. Vody je dost a tak není nouze ani o cvaknutí. Všech 27 „vodáků“ si akci užívá a nálada je skvělá.
0.den: příprava lodí a věcí na vodu
1.den: Postřelmov - Leština
2.den: Leština – Háj / pozorování čápů a večerní oheň
3.den: Háj – Litovel / navečer v Litovli a opět oheň
4.den: exkurze do Litovelského pivovaru a pak Litovel – Hynkov
5.den: Hynkov – Chomoutov / koupání v pískovně Poděbrady
6. den: Chomoutov – Olomouc
Ujeli jsme téměř 70 kilometrů, 20 x se cvakli a tak jsme si dosyta užili „Po Moravě na Moravě“.
Sobota 13. srpna uzavírá naše letošní prázdninové putování po stopách piva. Naším cílem je město Plzeň a všech 12 přihlášených účastníků je na místě srazu krátce před sedmou. V Praze přestoupíme na rychlík a s mírným zpožděním způsobeným pracemi na koridoru jsme v 10 hodin v této metropoli českého pivovarnictví.
Program výletu nám dnes určují časově zarezervované prohlídky, takže nejprve míříme do návštěvnického centra Plzeňského Prazdroje, odkud se v 10:30 vydáváme na skoro dvouhodinovou prohlídku pivovaru Pilsner Urquell. Na ní se seznámíme s historií vaření piva v Plzni i v tomto světově proslulém pivovaru. Autobus nás doveze k moderní stáčírně s hodinovou kapacitou až 120 000 pivních lahví a 41 000 plechovek. Do další expozice se svezeme největším osobním výtahem u nás (pojme až 72 osob) a v krátkém filmu se seznámíme s jedinečnou technologií výroby zdejšího piva. Ve smyslové expozici si můžeme prohlédnout, ohmatat či ochutnat čtyři základní suroviny pro výrobu piva: vodu, ječmen - slad, chmel a kvasinky. Pak si zblízka prohlédneme historickou varnu z počátku minulého století a z galerie se podíváme i na tu současnou - o sto let mladší. Hala slávy se nachází v nejstarší varně s měděnou rmutovací pánví, ve které byla v roce 1842 uvařena první várka zdejšího piva. A pak už sestupujeme do rozlehlých pivovarských sklepů - v nich v „muzejním měřítku“ stále probíhá tradiční způsob výroby piva - kvašení v otevřených kádích a zrání v dubových sudech - jeden z nich je „naražen“, a tak ti starší mohou ochutnat nefiltrovanou a nepasterizovanou „Plzeň“ - znalci tvrdí, že je to skutečný ZÁŽITEK. Tím naše bezmála dvouhodinová exkurze v pivovaru končí - uděláme několik společných tematických fotek, nahlédneme do bednářské dílny, vyzvedneme uložené batůžky a nesmíme zapomenout ani na razítko nebo nějaký ten suvenýr.
Pak zamíříme k Pivovarskému muzeu. Jeho prohlídku máme zarezervovanou od tří hodin a do té doby se rozdělujeme - Peter, Radek, Bubi, Kryštof, Vojta a Vítek využijí možnosti občerstvení hned v sousední stylové restauraci Na Parkáně, my ostatní jdeme do Infa a pak - náhle promoklí silnou přeháňkou - do Muzea strašidel. Zajdeme i k Velké synagoze - největší u nás a třetí na světě; dáme si zmrzku a také se rozdělujeme: Hanča, Helča a Zdenka jdou do Muzea loutek; Nýna, Káťa a Zbyněk vystoupají po 301 schodě na ochoz nejvyšší kostelní věže u nás.
Všichni se pak opět scházíme v Pivovarském muzeu, které se nachází v původním právovárečném domě z 15. století, a v jeho expozici se seznamujeme s historií výroby i pití piva od starověku do současnosti. Připomeneme si opět historii vaření piva v Plzni, důležité suroviny a postupy jeho výroby, seznámíme se se sladovnickým nářadím a používaným technickým zařízením a dojde i na malou degustaci. V rámci prohlídky jdeme i do prostoru mezi hradbami - na parkán, kde roste chmel a ječmen, navštívíme laboratoř, prohlédneme si kolekci pivních lahví, korbelů, džbánků a sklenic, nemůžeme minout ani autentickou hospodu a restauraci a sestoupíme i do sklepů, kde pivo kvasilo, zrálo, skladovalo se a pak se v konvích nosilo do výčepu (Kryštof nám tu také názorně předvede, jak se lze malým čistícím otvorem vsoukat do sudu).
Stanovenou délku prohlídky muzea jsme určitě přetáhli, proto vzápětí navazujeme posledním bodem dnešního výletu, kterým je návštěva Plzeňského historického podzemí - naštěstí pro nás začíná také na dvoře muzea. Po vyfasování „plachetek“ a přileb můžeme sestoupit do starých plzeňských sklepů. Ty vznikaly v pískovcovém podloží současně s městem a jejich znovuobjevování přineslo řadu cenných dokladů o životě jeho obyvatel. Ve spletitém labyrintu chodeb, ve kterém míjíme velký počet studní a odpadních jímek (i ty byly původně studnami), se seznamujeme s jeho budováním, využitím i nálezy, které se tu po staletí ukrývaly - keramika a nádoby ze dřeva či kovu, artefakty čerpacích systémů a různé předměty denní potřeby. Dozvíme se také některé zajímavé detaily z období vojenských obléhání města, kdy podzemí sloužilo jako úkryt pro obyvatele, a seznámíme se třeba i s vývojem městského znaku.
Pak nás opět přivítá denní světlo a zbývajících 50 minut do odjezdu vlaku už vyplníme jen cestou na nádraží s krátkou zastávkou v cukrárně na zmrzlinu či dortík. Rychlíkem v 18:10 zamíříme ku Praze, kde přejdeme na Masaryčku, a ve čtvrt na deset jsme v Kralupech. Máme za sebou příjemně strávený den, který nám přinesl řadu zajímavých zážitků, a určitě nejen nás napadlo, že bychom podobný výlet do města piva mohli v budoucnu zopakovat (třeba s návštěvou Gambrinusu a Techmánie).
První týden v srpnu se oddíl vypravil na setkání TOM do Mikulášovic – do Šluknovkého výběžku a Českosaského Švýcarska.
V pondělí odjíždíme z Kralup a odpoledne zvládáme výlet na rozhlednu Tanečnice, slavnostní zahájení v místním kostela a návštěvu jeho věže, kde výstup starými letitými schody – kde prolézáme po čtyřech je skutečně zážitkem.
V úterý jedeme do interaktivního centra parku – do Krásné Lípy, po prohlídce jdeme na rozhlednu Dymník a do Rumburka, kde navštěvujeme Loretu.
Ve středu nás čeká přesun do Děčína, jízda parníkem po Labi – do Hřenska a pak již stoupáme na Pravčickou bránu s nádhernými výhledy, dál jdeme na Mezní Louku, navštěvujeme Vysokou Lípu a pohádkový Dolský mlýn.
Čtvrtek je v první části prohlídkový – zámek Šluknov, torzo zámku v Lipové, železniční viadukt ve Vilémově, rodinný dinopark v německém Sebnitz a pak přes Tanečnici do Mikulášovic.
V pátek jedeme do Jiřetína pod Jedlovou, zde nás čeká prohlídka štoly, křížová cesta a pak již výstup na rozhlednu Jedlová, odtud na hrad Tolštejn a do Jedlové na vlak, máme zajištěn historický motorák Hurvínek, kterým projíždíme okolím více jak hodinu a půl. Odpoledne pak ještě do Německa na rozhlednu Wiefberg.
V sobotu zdoláváme Vlčí horu s rozhlednou, dál jdeme Koglerovou načnou stezkou do Kyjovského údolí, kde zdoláváme skalní hrádky a vyhlídky s koncem cesty v Kyjově.
Po celou dobu věnujeme volný čas i dalším aktivitám – malujeme hrnky, hrajeme brenbal, po večerech deskové a karetní hry a v pátek navštěvujeme i pethrátky na Mikulášovickém koupališti.
V neděli míříme již domů se zastávkou u trojboké kaple nedaleko Mikulášovic. Sraz se nám skutečně vydařil – příjemné počasí, perfektní nálada, nově navázaná kamarádství a na osmdesát nachozených kilometrů.
Ještěď Tour byl další závod známého bajkového seriálu Kolo pro život. Letos pořadatelé připravili pro závodníky pozměněnou trať z let minulých - údajně vzali z obou původních tras (50 a 85km) to nejlepší. Na trať dlouho 56 km s převýšením přes 2000 m vyrazil Karel, Martin a Honza Kol a jako doprovod jela Klára. Centrum závodu je v tradičním Vesci u Liberce, celá trasa se pak točí kolem Ještědu. Trať je náročná, poměrně hodně těžkých kopců se chodí, v některých sjezdech je kolem trati vidět několik raněných, obsahuje jak náročnější technické pasáže, tak rychlé úseky. Prostě trasa, jak má být. Jen fitness trasa by si zasloužila daleko méně náročnější trať.
Každý se s tratí pere dle svých aktuálních schopností. Největší smůlu si vybral Honza, který na 25. km přetrhl řetěz. Po dlouhé opravě spadnul na poslední místo, nakonec závod dokončil a několik závodníků se mu podařilo ve zbytku závodu předjet. Počasí oproti předpovědím až moc přeje, je poměrně hodně teplo a občerstovačky neměly zrovna dobře vychytané. - cca 11. a 35. km.
Naše výsledky:
Karel | 3:45:18.3 | 193. místo (82. kat.) |
Martin | 4:07:37.5 | 276. místo (55. kat.) |
Honza | 5:06:28.7 | 367. místo (70. kat.) |
Neplánovaná akce Miřejovického ½ maratónu padla na 30.7. 2011, byla to taková náhrada za zrušenou 24MTB Zdejcina. Tomuto výběhu neodolali Zdeněk, Peter, Honza a Karel.
Počasí věštilo, že nedostaneme úpal a nebude se prášit – a to se také splnilo. Po celou dobu mrholilo, pak pršelo a nakonec byl ceďák a to vše za úžasných 15°C – prostě dokonalý červenec L.
I když se to běželo docela v tempu, tak ke konci už byla kosa až na kost. Někteří si tam šáhli na dno (Zdeněk, Peter a Karel), jelikož neměli moc naběháno a někdo jako třeba Honza si to zaběhl na pohodu v tréninkovém tempu – prostě když je naběháno tak není co řešit.
V cíli jsme museli pohrdnout nabízenou klobásou a pitím, jelikož fakt byla kosa. Jinak akce to byla nadmíru povedená, vyjma toho počasí.
Naše výsledky:
Honza | 1:42:51 |
Karel | 1:42:52 |
Zdeněk | 1:50:22 |
Peter | 1:53:23 |
Tento závod uprostřed sezóny přilákal na 1200 bajkerů a tak tam nesměli chybět ani zástupci našeho oddílu. Na dlouhé se s tratí prali Zdeněk, Pepa, Michal, Martin S. a krátkou trasu přijeli pokořit Klára, Peter, Vítek, Martina a Kačí. Jako support Jarka s Věrkou.
Trať je charakteristická kamenitými sjezdy, které jsou poměrně náročné a strmými výjezdy. Počasí v předešlých dnech to nějak neusnadnilo – fest pršelo a tak se bylo na co těšit J.
Do cíle se dostali skoro všichni ve zdraví až na Kláru, které bolavé koleno nedovolilo závod dokončit. Největší kauf se podařil Kačí, která ulovila společné foto s Honzou Hruškou, který vždy okupuje medailové pozice závodů a také Martině, která dokázala odolat v cílové rovince ataku vítěze z dlouhé trati (Kristiána Hynka – Česká spořitelna-Specialized MTB team) a vzala ho bratru o 30 vteřin:).
Dlouhá trasa:
Michal | 2:43:42 | 405/81 |
Zdeněk | 2:52:17 | 486/38 |
Pepa | 2:53:20 | 492/102 |
Martin S. | 2:54:54 | 508/94 |
Krátká trasa:
Vítek | 1:20:58 | 162/35 |
Peter | 1:20:58 | 161/88 |
Kačí | 1:21:02 | 164/8 |
Karel | 1:21:02 | 165/89 |
Martina | 1:37:07 | 216/49 |
Neděle 17.července 2011 je pro Zdeňka s Romíškem leteckým dnem – naplňují tak dárek od oddílu ke Zdeňkovým padesátinám. Sraz je brzo ráno na benzině u Roudnice, kam přijíždí i pozorovatelé, zachránci a „radiči“ – Karel, Věrka, Kačí, Pepa, Alča, Michal, Nýna, Karda, Vávra, Moni, Jitka, Kikina, Lucka P.,Lucka M. a Kamil.
Přesun k Řípu s hledáním optimálního místa startu – nakonec je to pole u Kostomlat. Balón je v mžiku připraven, poslední rady a hup do koše. Než se všichni nadějou, je balón docela vysoko a daleko.
Letí se okolo Řípu, nad Krabčicemi, Roudnicí a směrem na České středohoří – vše je perfektní – je solidně vidět – jak dolů tak daleko, vidíme skákat srnky, pobíhat malé divočáky, stále se pod námi mění krajina, češeme obilí a máváme našim i cizím. Po hoďce a půl přistáváme nedaleko Oleška – vystupujeme a čeká nás balónový křest (oheň, vítr, voda, zem) a povýšení do šlechtického stavu – ze Zdeňka a Romíška se stávají hrabě a hraběnka z Oleška.
Pocity se dají ve stručnosti popsat asi takto :
před letem – očekávání a obava
let – fantazie
přistání – úleva že jsme na zemi a smutek že to skončilo
Bylo to perfektní a moc díky všem za dárek.
Je tu sobota 16. července a s ní i náš první prázdninový výlet po stopách piva. Ve čtvrt na osm se nás na nádraží schází 9 (Hanča, Helča, Vítek V., Vávra, Karda, Peter, Zdeněk a Zbyňka), ve vlaku se k nám ještě přidává Zuzka A. a už směřujeme k našemu prvnímu přestupnímu bodu - do Loun. Více než třičtvrtěhodinovou mezeru k navazujícímu vlaku do Postoloprt vyplňujeme rychlejší procházkou městem a dál pokračujeme ze zastávky „střed“. V Postoloprtech zvládneme tipovací soutěž s jízdenkami a další vlak nás už veze k našemu dnešnímu cíli - do hlavního centra pěstování chmele u nás - do Žatce. Začínáme u bývalého pivovaru Dreher, po železném příhradovém mostě přejdeme Ohři a po chvíli stoupání před sebou máme Kněžskou bránu a s ní i historické centrum města. Okolo kostela Nanebevzetí Panny Marie pokračujeme k pivovaru, který stojí na místě původního žateckého hradu, a křivolakými uličkami mezi chátrajícími domy ke sloupu sv. Floriána a k synagoze, která je druhá největší v Čechách. Poté se přesunujeme na náměstí s morovým sloupem, radnicí, mnoha historickými domy i „právězavírající“ zmrzlinou (všichni, kteří se na ni po celou dobu tak těšili, se jí však domohli). Projdeme i Libočanskou brankou, prohlédneme si místní raritu - nejmenší chmelničku na světě, a jdeme do Infa, kde se vybavíme letáky, různými turistickými „upomínkami“ a rozhodujeme se i pro výstup na 47 metrů vysokou radniční věž. Půlhodinku, která nám do tohoto „výstupu“ zbývá, využijeme víceméně individuálně - na náměstí najdeme hrob nejstaršího pivaře světa - Lojzy Lupulína, vyzkoušíme vodní radovánky u kašny, někdo se občerství v místní palačinkárně a někdo se ještě projde centrem. S polednem stoupáme na věž - výhled na město a okolí je vcelku dobrý, takže se rozhlížíme, upřesňujeme si „místopis“ a ani si nevšimneme, že nám dolů proběhla Hanička - naštěstí si umí poradit, a tak se najde dřív, než jí vůbec stačíme postrádat (oni se nám při sestupu „zatoulají“ i zuřiví fotografové Karda s Vávrou). Naše další kroky míří do Chmelařského muzea, kde se nejprve v krátkém filmu seznámíme s chmelovým skřítkem Hopem a pak, vybaveni popisem a instrukcemi, jdeme do rozsáhlé a velmi pěkné expozice, která se věnuje historickému vývoji chmelařství. Dalším bodem našeho programu je Chrám chmele a piva. Ve výtahu chmelového majáku je volných jen 7 míst a další neobsazená prohlídka je až v 16:20, takže se rozdělujeme - Peter, Zdeněk a Zbyněk jdou po svých a ostatní jedou výtahem s 3D projekcí. Opět se kocháme výhledy na Žatec a okolí - pěší z horní vyhlídkové plošiny s plastikou znázorňující sloupy ve chmelnici, ostatní jsou o něco níž, ale mají to i s výkladem a jsou plni zážitků z projekce. Všichni se znovu setkáme na spojovací lávce a společně jdeme do Labyrintu a Erbovní síně. Pak se jdeme zblízka podívat na Chmelový orloj, a protože na některé už doléhá žízeň a žatecké pivo láká, sedneme si „na jedno až dvě“ na zahrádku restaurace a minipivovaru U Orloje. Pomalu se blíží čtvrtá a my se rozhodujeme co dál - město v sobě ukrývá celou řadu dalších nejen chmelařských zajímavostí, ale také jsme už (příjemně) unaveni. Posledními zastaveními našeho dnešního výletu tak jsou „stometrová“ škola a dětské hřiště, kde si dáme druhé zmrzlinové kolo, a pak už okolo bývalého kapucínského kláštera jdeme městem na nádraží. Na zpáteční cestě přestupujeme v Lužné a na Kladně; my vystupujeme už v Minicích a ostatní se rozcházejí krátce po sedmé na nádraží - doufáme, že stejně jako my, jen s pěknými zážitky.
Tak první prázdninový týden patřil dlouho očekávané cyklodovolené. Naše expedice jela ve složení: Zdeněk a Romča, Pepa a Michal, Peter, Vítek a Jarka, Věrka, Kačí a Karel, plus se připojili Eva, Andy a Vláďa Biňovcovi a David Klein.
Počasí jsme nečapli úplně ideální, ale skousli jsme skoro všechno. Počasí se měnilo jako na houpačce, dopoledne jízda v dešti a odpo koupání v Zlaté Ktiši. Novohradky jsme sjezdili poměrně celé a několikrát jsme zavítali i do sousedního Rakouska, kde jsme pokořili nejvyšší horu Novohradských hor – Nebelstein.
Účast na nejtěžším závodu Novohradských hor (dle plakátu pořadatelů) – Závod do vrchu výjezd na Kraví horu se projevil v medailové žně:
Novohradské hory zaujaly především velkým počtem lesních cest a velmi nízkou frekvencí aut a lidí na cestách. Chvíli jsme pobyli i v Třeboni, ale bylo tam moc lidí, tak jsme se šupem vrátili zpátky do lesů.
Perfektní bylo i testování našich schopností v sport parku v Hischenwies. V Novohradkách si to užili snad všichni a nezbývá tedy než naplánovat další akci.
V neděli 26. června 2011 se uskutečnil v okolí Kralup nad Vltavou již 6. ročník MTB orientačního závodu dvojic na horských kolech. Závod uspořádal kralupský oddíl MTB horských kol a KČT Kralupy nad Vltavou.
Počasí bylo z pohledu závodníků příjemné - obloha byla zatažená, teplota se držela okolo 20°C a trať byla většinou suchá. Pouze krátce po poledni některé závodníky zastihla krátká dešťová přeháňka.
Start a cíl byl na turistické základně u koupaliště. Deset minut po desáté hodině vyrazilo prvních 5 dvojic na trať. Další pětice pak vyrážely v tříminutových intervalech. Celkem se závodu zúčastnilo 73 závodníků v kategoriích M - kluci, D - děvčata a MD - smíšené dvojice (jeden závodník absolvoval závod sám - mimo soutěž).
V letošním ročníku bylo pro závodníky připraveno v okolí Kralup celkem 16 kontrolních stanovišť. Úkolem bylo projet libovolný počet připravených stanovišť v časovém limitu 2 hodiny 15 minut. Minutu před svým startem dostala každá dvojice mapu se zakreslenými kontrolami, slovní popis ke všem kontrolám a startovní průkaz pro zaznamenání absolvovaných kontrol. Postup mezi nimi byl libovolný a každá dvojice si jej volila sama.
Pro pořadí v cíli byl rozhodující počet správně označených kontrol ve startovním průkazu a čas na trati. Za každou absolvovanou kontrolu získala dvojice 5 bodů. Za překročení časového limitu pak byla penalizována - za každou započatou minutu navíc se odečítal jeden bod.
V cíli dostali všichni pití a sušenku. Nejvíce však vyhlíželi závodníci dojezdy svých soupeřů, aby věděli, jak si stojí v pořadí své kategorie. Navzájem se probíraly postupy mezi jednotlivými kontrolami a porovnával počet kontrol a najetých kilometrů.
Pořadatelé zvládli celou organizaci závodu, včetně slavnostního vyhlášení, a tak dekorování nejlepších mělo díky sponzorům a městu Kralupy nad Vltavou vysokou úroveň.
Byly připomínky k nenalezení některých kontrol - při zpětném sběru však žádná nechyběla. Možná došlo k chybě v nedostatečném popisu kontroly, lehce posunutém kolečku mimo střed kontroly nebo si někteří závodníci špatně přečetli mapu a neuvědomili si, že jedou podle turistické mapy 1:50 000, ale i tyto chyby patří k takovýmto závodům. Samozřejmě se je budeme snažit maximálně vyloučit při dalším závodě v roce 2012.
V kategorii D - děvčata zvítězila dvojice Petra Gottliebová a Jana Řádová, v kategorii M - kluci stanuli na nejvyšším stupni Jan Vejrosta a Martin Chomát a v kategorii MD - smíšené dvojice pak Romana a Zdeněk Vejrostovi.
Putovní pohár pro nejlepší dvojici KČT Kralupy nad Vltavou získala dvojice Romana a Zdeněk Vejrostovi.
Uznání patří všem závodníkům a poděkovat se sluší všem, kteří se podíleli na organizaci závodu.
Dne 20.6.2011 jsme opět po roce pozvali brenbalový tým z Veltrus na měření sil. Hrálo se na našem domácím stadionu od 16:15. Hned po příjezdu veltruských vyšlo najevo, že jsme si nedomluvili barvu dresů, protože jak naše trika, tak jejich byla oranžová. Ale zápas to nijak neovlivnilo.
V našem týmu hráli první zápas: Karda, Vávra, Matěj, Dan, Vojta P., Terka P., Kačka P., Hája, Helča, Danča, Áďa N., Áďa H., Lenka, Bláža, Kikina a Kačka Š.
Na metách dále pomohli: Romča, Zdenda, Šárka a ostatní větší z Veltrus.
Proti nám nastoupili v týmu o něco starší hráči a bylo to znát. Zejména, když jsme se spoléhali na daleké odpaly Kardy, Kikiny a Vávry a ty zejména u posledně jmenovaného nepřicházely. Z toho pramenilo hodně spálených hráčů a tak první zápas skončil hrozivým rozdílem 37:115.
Do odvety jsme posílili Nýnou, udělili jsme několik taktických pokynů a bylo to znát. Při hře na pálce jsme měli daleko větší úspěšnost v dobězích a v poli jsme se více soustředili na odpaly soupeře. Druhý zápas skončil naší první historickou výhrou 69:66 a bylo to přijato velkým aplausem všech kralupáků. Tento super výsledek jsme ještě na posledním tréninku ve středu oslavili rychlými špunty.
Následovalo podání rukou a poděkování soupeři. Putovní pohár pro vítěze klání, který nám věnovala rodina Popových, si odvezly Veltrusy za celkově lepší skóre. Naše vítězství však bylo onou pomyslnou první vlaštovkou a věřím, že pokud bude účast na trénincích vysoká, nezůstane pouze u této jedné výhry.
Letošní Český pohár v Turistickém závodě se uskutečnil na čtyřech místech - v Pacově, Orlové, Rapšachu a Kralovicích. K úspěchu v tomto seriálu závodů je nutné co nejlépe zabojovat ve třech závodech.
V kategorii žactva jsme přes drobné dílčí úspěchy medailový efekt nezaznamenali. V kategoriích dorosteneckých a dospělých jsme však získali celkem 3 medaile (1-2-0).
Blanka Rosáková (starší dorostenky) - 1. místo
Romana Vejrostová (ženy B) - 2. místo
Zdeněk Vejrosta (muži B) - 2. místo
V červeném poháru dokázal TOM-KČT Kralupy nad Vltavou jednoznačně zvítězit.
V sobotu 18. června 2011 proběhlo Mistrovství České republiky v Turistickém závodě. Tentokrát hostilo vrcholný závod sezóny město Kralovice v Plzeňském kraji. Pořadatelé odvedli pořádný kus práce a povedlo se jim postavit pěkné tratě a vytvořit příjemné zázemí. I počasí se přes nepříznivou předpověď vydařilo. Po dobu závodu bylo sice zataženo, ale nepršelo.
Na závod nás vyrazilo celkem 24. Každý bojoval ze všech sil a podařilo se nám získat několik cenných kovů - 2 zlaté a 2 stříbrné medaile. Jejich nositeli jsou:
Blanka Rosáková (starší dorostenky) - 1. místo a titul Mistryně České republiky
Zdeněk Vejrosta (muži B) - 1. místo a titul Mistr České republiky
Jan Blecha (muži A) - 2. místo
Romana Vejrostová (ženy B) - 2. místo
Mezi oddíly obsadil v červeném poháru (dorost a dospělí) náš TOM-KČT Kralupy nad Vltavou 1. místo.
Na Mezinárodní mistrovství v Turistickém závodě, které se v letošním roce koná v České republice (Palkovice), se probojovalo z Mistrovství České republiky a Českého poháru 2011 v Turistickém závodě 12 závodníků z TOM-KČT Kralupy nad Vltavou.
V sobotu 11. června se cílem pro osm z nás (Hanča, Adéla N., Danča, Dan, Kryštof, Radek a Zbyňka) stává město Chomutov s Podkrušnohorským zooparkem. A musíme vstávat dost brzy - už o půl osmé nás spěšný motorák jménem Růženka veze z Kralup do Mostu. Tady přestoupíme na rychlík a už jen krátce jedeme do zastávky Chomutov město, odkud je to do zooparku jen kousek. Podkrušnohorský zoopark je rozlohou největší zoo u nás, a i když tu nežijí z našeho pohledu ti „skuteční exoti“, je určitě na co koukat. Většina „mladších“ hned za vstupem vyzkouší vlčí noru a pak se kolem vlčího výběhu a ptačích expozic pomalu přesuneme k „mraveništi“, kde posvačíme a počkáme tu i na Safari Expres. Ten nás proveze východní částí zooparku, po Eurosafari se skotským náhorním skotem, zubry, koňmi Převalského, kiangem, praturem či jaky, i skanzenem Stará Ves, kterému dominuje větrný mlýn (to už se doposud slibné počasí začíná kazit). A dál už se vydáváme po svých se zastávkami v dětské zoo s kozičkami (jak Hanča může potvrdit - ty vědí, jak se dostat k něčemu dobrému!), teráriu a především na dětském hřišti; pak jsou to kozorožci, makakové, rys karpatský (tady se trochu rozprší), jeleni bucharští, přístřešek u zubrů (ve výběhu je i kachna s osmi malými kachňátky a také přestává pršet), plameňáci, koně a tuleni. Krmení tuleňů má začít asi za půl hodiny a my se rozhodujeme počkat - někdo posvačí, někdo vyzkouší hmatovou „poznávačku“, někdo se jde ještě na chvíli projít po okolí a ve dvě hodiny to vypukne! Seznámíme se se všemi zdejšími tuleni (jsou čtyři) a během krátké chvíle je kbelík s rybami vyprodán a tuleni jsou po svačině. Projdeme ještě kolem výběhu medvědů a ibisů a už se se zooparkem loučíme. Počasí není zrovna nic moc, ale všichni „mladší“ trvají na slíbeném koupání v Kamencovém jezeře, takže je rozhodnuto. U vstupního „metru“ zjišťujeme, že jsme už všichni přerostlí - máme nad 120 cm - platíme tedy plné vstupné a pak už jen do plavek a hurá do vody! Její teplota je 21oC, vzduch má jen 18 (je stále zataženo), takže zatímco my „starší“ máme koupání brzy dost, těm „mladším“ to rozhodně nevadí a užívají si to … (kromě nás je tu u vody maximálně 8 dalších otužilců). V 15:40 jako poslední vodu opouštějí i Adéla s Dančou, stihneme rychlík v 16:03 do Mostu, kde na nás opět čeká „naše“ Růženka - cestou nám vysvitne sluníčko, kocháme se i krásnými výhledy na České středohoří. V Kralupech se rozcházíme o půl sedmé - snad tu „koupačku“ nikdo neodstůně.
Na tento poměrně kultovní extrémní závod jeli hájit čest a slávu oddílu: Zdeněk, Romča, Honza K. a Karel.
Počasí poměrně vyšlo a tak se dala čekat suchá, rychlá, ale přesto náročná trať s okruhem dlouhým 11,7km a převýšením 277,5m.
I přes minulé perfektní umístění Romči v tomto závodě (vícemistrině ČR) jsme neměli nárok na pitstop, který zaručoval přístupnější zázemí v průběhu závodu.
Závod odstartoval v sobotu v pravé poledne ve stylu LeMans a hurá na trať. Každý se pral s tratí, jak nejlépe uměl a náročnost tratě s každým kolem stoupala, jelikož kopcovitý okruh bral hodně sil. Stoupání i technické sjezdy pokoušely morálku po celou dobu závodu.
Největší úspěch zaznamenala opět Romča, která dala na frak i mistryni ČR na této trati, a vlivem pořadatelskému šlendriánu ji byla upřena prémie 300Euro jako nejlepší sólo účastnici na této trati.
Jméno |
Počet kol |
Vzdálenost |
Čas na trati |
Romana Vejrostová |
20 |
234 km |
18:20:41 |
Zdeněk Vejrosta |
20 |
234 km |
18:03:45 |
Jan Koldinský |
16 |
182,7 km |
13:13:52 |
Karel Šimek |
14 |
163,8 km |
11:19:36 |
V rámci Dnů Kralup a pod záštitou města Kralupy nad Vltavou proběhla ve čtvrtek 9. 6. 2011 v parku na Cukrovaru zajímavá akce pod vedením místního Klubu Českých Turistů a Turistického oddílu mládeže 3511. V příjemném prostoru mezi Zákolanským potokem a sídlištěm Cukrovar vyrostla ukázková trať Turistického závodu a od 17:23 se na ní, pod dohledem předsedy sportovní komise města Jana Špačka, vydali první závodníci. Každý byl vybaven dle pravidel TZ – tužka, startovní číslo, průkaz, buzola a navíc s nimi trať absolvoval zkušený závodník v roli doprovodu. U každého kontrolního stanoviště vysvětlil co a jak se dělá a v mnohých případech (např. u azimutových úseků, odhadu vzdálenosti nebo uzlování) i předvedl a naučil, jak se s kontrolou úspěšně vypořádat. Největší nadšení u závodníků přinesly kontroly hod na cíl a zejména plížení – zde si věděli všichni rady i bez nápovědy doprovodu. Poslední závodník byl odstartován plné 2 hodiny po startu!
Účast byla převážně z řad dětí a mládeže a mnohé doprovodil jako samostatný závodník i jejich rodič – většinou maminky. Po úspěšném absolvování celé tratě byl všem předán na památku diplom, informační leták o TZ a nějaká ta sladkost, jako odměna za odvahu, s níž se do závodu pustili. Průvodci byli zase odměněni úsměvy, díky a jeden dokonce i polibkem na tvář. Každý si pak mohl zpětně zkontrolovat, kde v testových kontrolách udělal chybu a co se mu naopak povedlo. Dále byly v prostoru startu/cíle instalovány informační cedule, kde si účastníci mohli přečíst o největších závodních úspěších kralupských závodníků.
Akce se zúčastnilo 47 závodníků a velké většině z nich se Turistický závod zalíbil. Naostro si ho budou moci vyzkoušet v březnu příštího roku, kdy v Kralupech proběhne tradiční Mistrovství středočeského kraje. O přesném termínu se dozví z vývěsek např. na nádraží ČD nebo na internetových stránkách www.turisticky-zavod.cz a www.kralupy.cz/kct, případně využili možnost nechat si zaslat pozvánku do e-mailové schránky.
Ve středu 8.6.2011 v rámci "Dnů Kralup" uspořádal Klub českých turistů a Asociace turistických oddílů mládeže v pořadí 14. ročník "Běhu do hostibejckých schodů". V letošním roce nám přálo počasí a i přes honící se mraky nepršelo. Již tradičního výběhu na místní kopec - se 187 schody - se zúčastnilo 96 závodníků.
V tomto ročníku padly hned dva rekordy - v kategorii dívky 14-16 let jej vytvořila Adriana Paluková časem 1:33 a v kategorii muži se o něj postaral Vít Procházka časem 1:08, čímž vyrovnal i svůj absolutní rekord.
Většina závodníků se zúčastnila akce již po několikáté, ale i letos se našlo několik nových nadšenců, kteří se rozhodli vyběhnout schody poprvé. Nyní již zůstal pouze jediný statečný běžec, který se zúčastnil všech 14. ročníků.
Slavnostní vyhlášení proběhlo za účasti starosty města Petra Holečka a předsedy sportovní komise Jana Špačka. Poděkování patří městu Kralupy a sponzorům této akce.
Vítězové jednotlivých kategorií:
dívky do 9 let: Eliška Kozelková - 2:21
chlapci do 9 let: Šimon Klenovec - 2:05
dívky 10-13 let: Lenka Čechová a Juliana Šindelářová - 1:41
chlapci 10-13 let: Tomáš Soukup - 1:45
dívky 14-16 let: Adriana Paluková - 1:33
kluci 14-16 let: Jan Procházka - 1:19
dívky 17-20 let: Michaela Pospíšilová - 2:07
kluci 17-20 let: Michal Blecha - 1:18
ženy: Zuzana Kohlová - 1:59
muži: Vít Procházka - 1:08
Třetí závod Českého poháru TZ se uskutečnil v Rapšachu – obci nedaleko rakouských hranic. Centrum závodu bylo na Tokáništi – v místě bývalé vojenské roty. Tratě vedly nádherným okolím, místy kde kdysi byly drátěné ploty a zátarasy. Běh borůvčím, přeskakování struh plných vody, tetelící se vzduch na otevřených cestách. Trať prostě nádherná. Škoda, že závod byl ve třech kategoriích anulován pro špatně postavené azimuty. U nás to postihlo zejména výborně běžící Romanu, ale na druhou stranu to umožní start Vojty J. a Jany N. na mistrovství ČR.
Podařilo se nám vybojovat řadu postupů, největší radost z něj měla Helča.
Naše medailové úspěchy:
1. místo: Blanka Rosáková (starší dorostenky)
2. místo: Zdeněk Vejrosta (muži B)
3. místo: Vít Procházka (muži A) a Petr Nový (muži B)
Na náročný závod se vydala partička odvážných – Michal, Hebe, Pepa, Peter, Milan a Nýna na trasu 70km, Zdeněk a Karel na trasu 105km.
Počasí věštilo, že to nebude jenom jízda, ale že se také pěkně nachodíme – v pátek napršelo. Jednoduše řečeno trať vhodná pro alergiky – vůbec se neprášilo, bylo bláto a v brodech přes 1/2metru vody.
Střídání dlouhých výjezdů a technických sjezdů bylo skoro pravidelné. Občerstvovačky na trati nabízely komfort – v podobě sortimentu i dobré nálady pořadatelů.
Na dno si hrábnul každý, kdo se zúčastnil a i pověstný kamikadze Pepa se vrátil celý. Dosáhlo se perfektních časů a padlo i plno osobních rekordů.
Trasa 105 km:
Jméno Čas Umístění abs./kat.
Karel Šimek 6:19:31 242/141
Zdeněk Vejrosta 7:36:12 482/36
Trasa 70 km:
Jméno Čas Umístění abs./kat.
Michal Blecha 4:15:28 415/275
Jan Blecha 4:31:01 530/351
Josef Blecha 4:48:08 676/156
Jan Vejrosta 5:04:02 797/517
Milan Košťák 5:06:56 811/66
Peter Vaněk 5:37:19 964/225
V sobotu 22. května 2011 se v Orlové (Moravskoslezský kraj) pokračoval Český poháru v turistickém závodě druhým závodem.
Počasí závodu opět přálo a počasí bylo více než letní. Výborně připravená trať prověřila zejména běžecké schopnosti všech závodníků, rychlost určování a zejména znalosti na dřevinách.
Na trati se neztratili ani závodníci TOM-KČT Kralupy a dokázali vybojovat 9 postupů na mistrovství České republiky.
Naše medailové úspěchy:
Červený pohár: 1. místo
Starší dorostenky: 1. Blanka Rosáková
Muži A: 3. Jan Blecha
Ženy B: 1.Romana Vejrostová
Na náš letošní druhý závod máme opět početné zastoupení Zdeněk, Romča, Nýna, Hebe, Michal, Pepa, Peter, Kačí a fotograf – Věrka (zůstal doma Martin S. – stěhování a Vítek – nemocný). Počasí je asi až moc hezké – hic jak v srpnu. Trať je suchá, poměrně rychlá a jediným nepříjemným zpestřením jsou písčité pasáže. Po startu je trochu tlačenice, ale máme dobrý flek a tak se nikde ani v startovním poli nesekáme. Jako vždy se na takovém závodě jede kudla hned od začátku a každý se pokouší držet ve skupinkách, aby spořil síly.
Závěrečné stoupání před cílem s technickým výjezdem před cílem opět každého vyšťavilo, ale v cíli se člověk rychle oklepe. Pro diváky si střihli souboj Nýna a Pepa na cílové pásce.
Gratulace Romče k bedně – třetí místo v nabité konkurenci je úspěch a Kačí utekla bedna jen o chlup, ale bramborová se taky cení.
Asi tomu nebude nikdo věřit, ale v tombole jsme opět nic nevyhráli:)
Hlavní závod
Jméno |
Čas |
Abs. |
Kat. |
Karel Šimek |
2:02:00 |
201 |
76 |
Michal Blecha |
2:03:08 |
217 |
40 |
Zdeněk Vejrosta |
2:07:17 |
271 |
22 |
Romana Vejrostová |
2:07:40 |
276 |
3 |
Jan Blecha |
2:11:18 |
321 |
53 |
Jan Vejrosta |
2:13:32 |
351 |
57 |
Josef Blecha |
2:13:33 |
353 |
102 |
Peter Vaněk |
2:16:08 |
375 |
108 |
Dětský závod
Jméno |
Čas |
Abs. |
Kat. |
Kateřina Šimková |
0:02:53 |
4 |
4 |
V sobotu jsme se již potřetí za oddíl zúčastnili cyklotreku na Kokořínu. Tentokrát bylo shromaždiště v kempu v Nedamově. Pořadatelé měli jako vždy všechno dobře zorganizované a připravené. V terénu nás čekalo třicet kontrol. Mimo jiné série kapliček, vrcholů nebo hradů. Nechyběla ani bonusová šifra, tentokrát v podobě zakódované morseovky. Akční byla kontrola na ostrůvku nebo třeba na kopci Vlhošť. Projeli jsme oblast severního Kokořínska od Máchova jezera po Dubou a v půl šesté jsme se všichni sešli v cíli u občerstvení. Sdělujeme si trasy a zážitky a opékáme buřty. Čekáme na vyhlášení a pak se rozjíždíme domů.
Výsledky: (všichni jsme se přihlásili do kategorie Romantici)
10. Lenka a Zuzka
21. Zuzka a Vítek (Mája a Vilík)
39. Jana a Petra
(z celkového počtu 83 skupin)
Příští cyklotrek bude opět na podzim. S každým ročníkem se naše řady rozrůstají, takže se těšíme na další účastníky:)
Sobotním výletem 14. května tak trochu navazujeme na naši prosincovou návštěvu výstavy Staré pověsti české v Národním muzeu - naším cílem je památná hora naší mytologie - Říp.
Krátce po desáté se nás na nádraží schází šest (Hanča, Helča, Terka P., Radek a Zbyňka), ve vlaku od Prahy už na nás čekají Tereza se Zuzkou A. a v 10:21 vyjíždíme. Při přípravě trasy tohoto výletu se Zbyněk snažil, aby si jeho účastníci užili jak cestu vlakem (= dvojí přestup - ve Vraňanech a Straškově - tuto koncepci se mu (naštěstí neúspěšně) snaží nabourat Terka P., když ve Straškově dává ke zvážení návrh, že bychom mohli k Řípu vyrazit hned a nečekat na další vlak …), tak pohledy na Říp (cestou objedeme celou jeho jižní část) a poznali i nové „trasy“ (kdo z účastníků už stoupal na Říp po žluté od Vražkova?). Krátce po čtvrt na dvanáct jsme ve Vražkově, napojíme se na TZ a se zastavením u ohrady s krásnými koníčky (kdože měl dnes ke svačině mrkvičku?) neúnavně stoupáme k vrcholu. Předpověď počasí na dnešek není příliš optimistická - oblačno, zataženo, přeháňky - naštěstí neprší a to „oblačno, zataženo“ nám brání pouze v dalekých rozhledech. I tak z Pražské vyhlídky posíláme „pohled“ Kačce Š. - z oparu tu nezřetelně vystupují nádrže centrálního tankoviště, takže maličko víc na západ - a - snad „došel“. U turistické chaty se setkáváme i s pěticí našich cyklistů - Romča, Zita, Martin S., Karel a Zdenda, trochu se občerstvíme a od jedné hodiny jdeme na prohlídku rotundy sv. Jiří. Nejlépe připravená i vybavená je Terka P. - pod rotundou získává „kešku“, a protože má s sebou i buzolu, může na ní při prohlídce demonstrovat vychylování magnetické střelky. Většina z nás se ještě vydává k místu, odkud byl v roce 1868 vyzvednut základní kámen pro stavbu Národního divadla, a na Roudnickou vyhlídku - z mlhy tu vystupují i některé dominanty Českého středohoří - Hazmburk, Milešovka, Lovoš, Kletečná či Sedlo. Cestou zpět si vyzkoušíme „javorové“ nosy - všem nám opravdu velmi sluší, u chaty ještě proběhne druhá občerstvovací vlna a přes Mělnickou vyhlídku, které dominují především bloky elektrárny Mělník (ale vidíme třeba i Liběchov, Mělník, Bezděz a v dálce i nezřetelné komíny Neratovic a Kralup), Říp opouštíme.
Pro další část cesty volíme modrou TZ, která by nás měla dovést rovnou ke Kratochvílově rozhledně. Cestu nám zpestřuje „grizzly“, schovávaná, „bomba“ či „kdo první uvidí …“; ve Vescích se nám podaří trochu zakufrovat - „odměnou“ nám je návštěva místního dětského hřiště, které pěkně provětráme. Ke Kratochvílově rozhledně v Roudnici se tak dostáváme až ve čtyři hodiny - dost pozdě na návštěvu některého zdejšího „kulturního stánku“, proto se pokocháme alespoň výhledem na město - dominanty tvoří chrám Narození Panny Marie, zvonice, Hláska, zámek či kapucínský klášter, na náměstí si dáme vynikající kopečkovou zmrzlinu a zajdeme i pod zahradu augustiniánského kláštera k rudnému prameni, podle kterého prý Roudnice dostala své jméno. Stíháme osobáček v 16:50, v Kralupech se o půl šesté loučíme s Terezou a Zuzkou, které pokračují dál do Prahy, a my ostatní se rozcházíme k domovům - jsme rádi, že počasí nám celou dobu docela přálo, jen Zbyňka trochu mrzí, že si neposlechl tu Seifertovu básničku o Řípu - třeba někdy příště.
V neděli 8.5.11 se za krásného letního počasí konal již 6. ročník fotbalového turnaje Vejtek cup. Hřiště bylo tentokrát posekáno včas a tak nebyla nedělní příprava před turnajem tak náročná jako loni. V 9:00 už doráží týmy, letos se turnaje zúčastní 4 týmy – obhájci Popeláři, tradiční účastníci Černá Mamba a Hasiči Minice a nový tým z Libčic s názvem Tělovýchovná jednota Cihelna a Šroubárna, který složil loňský brankář Černé Mamby Honza Procházka. Jejich dlouhý název dostal nejprve podobu TJ CaŠ a posléze pracovní název Tak jde čas. Týmy byly zaregistrovány v tomto složení:
Popeláři: Nýna, Pepa, Pazzi, Rosťa Veselý a Kakamil – jako jediní nevyužili možnost střídání
Černá Mamba: Mára, Hanka, Mamut, Tomek, Rohlík a Vejtek
Hasiči Minice: Bohouš Tylš, Marek Škabrada, Vlasta Pokorný, Verča Vinšová, Ruda Dvořák a Pavel Mudruňka
TJ CaŠ: Honza Procházka, Pavel Bartoš, Dan Schachter, Martin Swietoň, Tomáš Vránek a Tomáš Kužel
Po registraci a rozdání pití následuje zahájení turnaje přivítáním všech zúčastněných, následuje vysvětlení základních pravidel, představení tomboly – nového prvku turnaje a rozlosování týmů. Před samotným losováním jsou ještě doplněny informaci o vysoké nevýhodnosti pozice „B“ pro nasazení do pavouka turnaje, neboť „B“ hraje 2x proti čerstvému týmu a následuje pauza na 3 zápasy, než nastoupí k poslednímu. Z toho se zřejmě všichni poučili, neboť neoblíbené „B“ zůstalo v osudí opět po roce pro Černou Mambu.
Letos odehraje každý s každým 1 zápas, celkem tedy 6 utkání – každé 2x 7min, píská vždy někdo z týmu, který nehraje. A může se začít...
Popeláři – Černá Mamba 0 : 2
4. Vejtek, 10. Tomek
Černá Mamba – Hasiči Minice 0 : 0
Hasiči Minice – TJ CaŠ 1 : 1
12. Marek Škabrada – 12. Tomáš Kužel
TJ CaŠ – Popeláři 0 : 0
Popeláři – Hasiči Minice 1 : 2
11. Pazzi – 4. Vlasta Pokorný, 5. Pavel Mudruňka
Černá Mamba – TJ CaŠ 1 : 0
1. Rohlík
Konečná tabulka
1. | Černá Mamba | 3:0 | 5 b. |
2. | Hasiči Minice | 3:2 | 4 b. |
3 | TJ CaŠ | 1:2 | 2 b. |
4. | Popelář | 1:4 | 1 b. |
Nejlepší brankář: Mára (Černá Mamba) 0 gólů za zápas
Nejlepší střelci – všichni 1 gól: Vejtek, Rohlík, Tomek (všichni ČM), Pazzi (Popeláři), Tomáš Kužel (TJ CaŠ), Marek Škabrada, Vlasta Pokorný a Pavel Mudruňka (všichni Hasiči Minice)
Během psaní diplomů je otevřena již zmiňovaná sladká tombola – každý si vybírá z osudí tombolenku s číslem výhry a díky tomu, že vyhrává každá tombolenka, odnáší si všichni např. čokolády Milka, velikonočního zajíce, podkovy pro štěstí, žužu nebo kinder vajíčko. Závěrem jsou uděleny diplomy jak týmům, tak za individuální úspěchy pro nejlepšího brankáře a nejlepší střelce. Putovní pohár se vrací po roční přestávce Černé Mambě a ještě se pořizuje nezbytné foto všech zúčastněných. Děkuji všem zúčastněným, zejména Hasičům, kteří tentokrát podpořili snahu Černé Mamby o zařazení něžného pohlaví do sestavy a věřím, že to nebylo naposledy.
Loučím se a těším se na shledání alespoň se stejnými týmy v roce 2011. Podrobnější informace a tabulky budou na mém blogu ww.vejtek.bloger.cz
Druhá květnová neděle již po 17. patří tradičně v Praze světovému maratonu – za slunečného počasí se konal další ročník Pražského mezinárodního maratonu (Volkswagen Maraton Praha). Na start se postavilo téměř 9000 běžců s více jak 90-ti zemí světa.
Maratonská trať 42.195 km vede hlavně podél Vltavy – běžce na jedné straně zavede do Podolí a Smíchov, na straně druhé až na Libeňský most. Má však i svá atraktivní místa jako je Karlův most, Staroměstské náměstí, Pařížská ulice, ulice Na Příkopech či Národní třída, kde je opravdu pěkný špalír fandících diváků.
Startovní výstřel v 9.00 a za tradiční skladby Vltavy – letos v moderním podání houslisty Michala Hejče (odkaz) začíná doslova běh na dlouhou trať. Začátek v poklidu, není žádných spěch, nepříjemností je ale časté vyhýbání a předbíhání závodníků, takže držet nějaké stabilní tempo je poměrně obtížné. Prvních 10 km 53:55 (RT-od brány), po té průběh centrem Prahy, kde diváci závodníky na trati pěkně ženou, v půlce za 1:45:26 (RT) to není na maraton zas tak špatný, ale závod je teprve v polovině. Závodní pole se ve druhé polovině markantně trhá, hloučky se tvoří tradičně u vodičů na určité cílové časy. Na 30. km 2:41:04 (RT) ve velké krizi, kdy je to opravdu boj o bytí a nebytí. Rychlost jde do háje a 40. km dosažen v hrozném čase 3:44:50 (RT), tedy v čase, kdy byl původně v plánu cíl. Finish Pařížkou ulicí do cíle ze velkého povzbuzování diváků a meta Pražského mezinárodního maratonu dosažena v čase 3:56:57 (RT) - oficiální čas 3:59:51. Čas ne nějak oslnivý, ale vždy může být hůř.
Celkově 2249. (start. číslo 2250:)) z 5278 registrovaných v cíli. (955. / 2106 kategorie)
V sobotu 7. května 2011 se v Pacově rozeběhl další ročník Českého poháru v turistickém závodě.
Počasí závodu přálo a počasí bylo vyloženě letní. Výborně připravená trať prověřila zejména běžecké schopnosti všech závodníků a u mnohých i orientaci na azimutových úsecích.
Všichni bojovali, a tak jsme získali i nějaká medaile a postupy na Mistrovství České republiky, které se v letošním roce koná v polovině června v Kralovicích.
Naše medailové úspěchy:
Červený pohár: 1. místo
Starší dorostenky: 1. Blanka Rosáková
Muži A: 1. Vít Procházka, 2. Jan Kareš
Na ostrov ledu a ohně – na Island nás vyráží šestnáct. Jsme zvědavi na jarní počasí a probouzející se přírodu.
1.den – odlet z Prahy do Keflavíku, geotermální koupání v Modré Laguně, Reykjavík – Perlan, katedrála Hallgrímskirkja, park sochaře Jonassona, radnice, přístav, vila Hofdi, sluneční koráb a přesun na ubytování do Hellishólaru.
2.den – návštěva geotermální elektrárny Hellisheidarvirkjun a 17-ti kilometrový trek v oblasti Hengill (suť, sníh, voda, mokřiny, brodění,….). Geotermální oblast Hveragverdi. Ubytování v Hellishólaru.
3.den – biskupství Skálholt, geotermální oblast a gejzír Strokkur, vodopád Gullfoss, příkopová propadlina Pingvellir – památné místo Islandu. Ubytování v Hellishólaru.
4.den – černá pláž Reynisdrangar, ledovcový splaz Sólheimajokull, vodopád Skógafoss, skanzen Skogar, vodopád Seljalandsfoss. Přesun na letiště do Keflavíku a odlet.
5.den – přílet do Prahy a přejezd do Kralup.
Akce se zdařila, viděli jsme více než bylo v plánu, navštívili jsme všemožná muzea, zažili islandské počasí – vítr, déšť, sluníčko, poryvu větru, sníh, ale i teplo. Všude spousta islandských koní, divokých hus, ptáků a na černé pláži pozorujeme i papuchálky.
Po probuzení a pohledu z okna by málokdo věřil, že počasí bude krásné jako v uplynulých letech. Ale tradice se nepřerušila a i přes ranní mrholení se vyjasnilo a na turistickou vycházku od 8 do 25 kilometrů vyrazilo na 122 spokojených účastníků. V cíli si mohli zaslouženě odpočinout, opéci buřty či postavit stan a komu to nestačilo, tak se mohl občerstvit v blízké Vinárně U Václava, kde kvůli našemu pochodu otevřeli v tento sváteční den o několik hodin dříve. Děkujeme a příští rok na 1. května se na vás těšíme:-)
Soutěž ve stavbě stanu 1.5.2011
1. Zuzana Procházková – Markéta Lorenzová 1:18
2. Jana Řádová – Barbora Vaňáková 1:26
3. Petra Gottliebová – Kateřina Malá 1:34
4. Vít Procházka – Tomáš 1:37
5. Peter Vaněk – Petr Pop 1:48
6 Tomáš Vokšický – Petr Špáda 2:36
7. Lucie Kosinová – Jan Blecha 2:49
8. Jitka Vokšická – Ivana Hřebíčková 2:55
Tradičně se scházíme na otevření bajkové sezóny na Branžeži v poměrně silné sestavě. Počasí nás vítá přímo ukázkové – slunečno a ráno není ani zima. Startovní pozici už máme vychytanou a tak nás nemůže nic překvapit. Po startu se každý pereme s tratí a soupeři a jako vždy se jede čočka hned od začátku. Trať je suchá, rychlá a i přes velký počet startujících se závodní pole poměrně trhá. Nakonec všichni ve zdraví a bez vážnějších technických problémů dokončují závod.
Jméno |
Čas |
Umístění - celkové |
Umístění - kategorie |
Zdeněk Vejrosta |
2:00:25 |
426 |
41 |
Jan Vejrosta |
2:02:24 |
464 |
87 |
Romana Vejrostová |
2:04:15 |
507 |
4 |
Martin Slabý |
2:05:59 |
545 |
94 |
Peter Vaněk |
2:08:01 |
590 |
158 |
Josef Blecha |
2:12:19 |
666 |
183 |
Michal Blecha |
2:13:32 |
693 |
107 |
Kateřina Šimková |
2:35:59 |
958 |
8 |
Karel Šimek |
2:35:59 |
957 |
335 |
V sobotu dne 30. 4. 2011 se členové Klubu českých turistů v Kralupech nad Vltavou zúčastnili cyklistického orientačního závodu dvojic v Lysé nad Labem. V co nejkratším čase z dvouhodinového limitu jsme museli objet co nejvíce kontrol.
Z kralupského klubu se přihlásily 2 týmy ve složení Petr + Tereza se startovním číslem 6 a Eva + Kateřina Popovi s číslem 7. Tým s číslem 7 dojel těsně před koncem časového limitu – s časem 1:59 a obsadil krásné 5. místo. Další tým - T. + P. Popovi dojeli v čase 1:25:15 a s plným počtem objetých kontrol tak obsadili 1. místo. Všichni jsme si akci za slunečného počasí báječně užili a doufáme, že se nás příští rok v Lysé z kralupského oddílu sejde víc.
V pátek 22. dubna - druhý velikonočně-prázdninový den - se vydáváme poznávat královské město Velvary. Tentokrát nás vyráží 8 - Adéla N., Danča, Kačka Š., Kryštof, Zuzka A., Radek a Zbyňka. Do Velvar se vezeme lokálkou a krátce před desátou už jsme před radnicí na náměstí Krále Vladislava, kde nás očekává paní inženýrka Jitka Kůrková z Městského muzea. Ta nás nejprve krátce seznámí s historickým vývojem Velvar i radnice samotné a už směřujeme k druhému zastavení - děkanskému kostelu sv. Kateřiny. V něm vyslechneme řadu informací jak o historii či vybavení stavby samotné, i faktické zajímavosti o městě a jeho obyvatelích. Naše třetí zastavení probíhá ve sklepení bývalé Panské hospody, ve kterém vyslechneme příběh o ztracených (či prohýřených?) tolarech, který se k ní váže. Také náměstí s mariánským sloupem a řadou historických i novodobých domů pro nás díky poutavému výkladu paní Kůrkové dostává nové rozměry. Naší další zastávkou je muzeum, kde se středem našeho zájmu stávají hračky dnes už trochu starší generace - dřevěné kostky, dřevěné auto či plechové letadlo (jen doufáme, že naši „zvýšenou míru pozornosti“ tyto muzejní exponáty přečkaly bez větší újmy). V přízemí muzea a také v nedaleké Pražské bráně si prohlédneme dvě výstavy fotografií, které zachycují především krajinu Českého středohoří, a tím naše bezmála dvouhodinová procházka historií královského města Velvary končí. Loučíme se s paní Kůrkovou, a protože je skoro poledne, přesouváme se do klidného zákoutí u špejcharu, kde posvačíme.
A pak už se napojujeme na zelenou TZ a přes Chržín dojdeme do Sazené, kde se zastavíme jak u pevnůstky, tak U Antoníčka - přes panující sucho a vedro je zdejší prameniště stále vydatné, takže odcházíme nejen osvěženi, ale někteří i řádně promočení - sluneční paprsky však brzy všechny usuší. A zdá se, že toto osvěžení zmobilizovalo i naše pochodnické síly, protože k překvapení nás „starších“ je u rozcestníku nad Novými Ouholicemi „mladšími“ jednomyslně rozhodnuto, že dál pokračujeme pěšky. Nyní už sledujeme červenou TZ a první úsek mezi poli k centrálnímu tankovišti dost připomíná naši včerejší cestu k Liběchovu - naštěstí žhnoucí sluneční paprsky zchlazuje pofukující větřík. Na Hleďsebe nám cestu zpestří „grizzly“ a schovávaná, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že energie „mladších“ s délkou výletu neustále narůstá, zatímco u nás je efekt naprosto opačný. Naší další zastávkou je Marina, kde se trochu osvěžíme, a rozloučíme se tu i se Zuzkou, která odtud jede domů do Prahy vlakem, a my zbylí vyrážíme na Dvořákovku a pěknou procházkou dojdeme až do Kralup, kde se krátce po půl šesté u lávky rozcházíme - v nohách tak máme poctivých 16 kilometrů.
Ve čtvrtek 21. dubna - první den letošních velikonočních prázdnin - se vydáváme za díly sochaře Václava Levého do okolí Želíz. Na místě srazu u nádraží se nás před půl devátou schází 12 a autobusem jedeme přes Mělník do Liběchova. Tady Zbyněk špatně určí směr - jdeme sice po zelené, ale na opačnou stranu - odměnou nám je alespoň výhled od „pirátského“ kostelíka sv. Ducha. Sestoupíme zpět do Liběchova a již správným směrem míříme po zelené a modré TZ k jeskyni Klácelka, kde i posvačíme. Naší další zastávkou jsou Čertovy hlavy - monumentální reliéfy, které patří mezi největší díla českého sochařství ve volné přírodě. Od nich pošleme „pohled“ Láďovi do jižních Čech a pokračujeme do Želíz, kde se většina z nás díky místnímu krámku opět trochu občerství, a dál se vydáváme po žluté TZ, která nás zkratkou přivede k Harfenici a ty vytrvalejší (= Hanča, Helča, Radek, Zdenda a Zbyňka) ještě okolo reliéfu Sfingy dál k Hadovi. Od Harfenice se pak už všichni vracíme po modré TZ s krátkou zastávkou u bývalé kapličky sv. Máří Magdalény do Liběchova. To už jdeme většinou mimo les v žáru dnes opravdu nemilosrdných slunečních paprsků a Dančin deštník se rychle změní ve velmi praktický slunečník. Z Liběchova se krátce po druhé hodině opět autobusem přesunujeme do Mělníka a o půl čtvrté už všichni (tak „trochu vaření“) míříme k domovům. Závěrem musíme pochválit výborný pochodnický výkon malého Marka i Šárky, která poslední úsek před Liběchovem šla „za dva“.
Když mi Zdenička začátkem ledna oznámila, že letos zorganizujeme „šikovné pracky“ s velikonoční tematikou, byl jsem vzhledem ke své manuální zručnosti a výtvarným schopnostem dost skeptický, ale návod se zdál být jasný a provedení díky barevným papírům a snadno zhotovitelným šablonám zvládnutelné i pro mě, a tak jsme do toho šli.
Všichni, kteří se pak této akce zúčastnili, nám udělali velkou radost a jejich výtvory hodnotíme jako velmi vydařené. Za výbornou spolupráci děkujeme i Kardovi (vyfukoval vajíčka), Zdeničce Č., Romče a Zdendovi.
Ústeckého Mistrovství v TZ se zúčastnila pětice Zdeněk, Romíšek, Hebe, Lucka K. a Matej. První dva to berou v rámci tréninku na kole tam i zpátky, zbytek doráží autem.
Závody jsou vcelku O.K., je to tu samý kopec. Atmosféra je pohodová a tak to docela odsejpá.
Naše výsledky:
1. místo - ženy B / Romíšek - muži B / Zdeněk
2. místo - muži A / Hebe
3. místo - ženy A / Lucka K. (vybojovaný postup)
Disk - starší žáci / matej (neoražený druhý azimut)
V celkovém hodnocení Ústeckého poháru máme tři vítězství – Hebe, Romíšek a Zdeněk
16. dubna se v Pardubicích konal již 5. ročník Pardubického vinařského ½ maratonu. Závod byl letos vyhlášen i jako otevřené Mistrovství ČR mužů a žen v ½ maratonu, takže na startu byla kompletní domácí špička. Na závodníky čekaly tři 7km dlouhé okruhy, které vedly pěkným centrem Pardubic. Závodu dokonale přálo počasí - sluníčko, teplota kolem 12 stupňů, téměř bezvětří a díky naprosto rovné trati se očekávaly velmi dobré časy.
Ve startovní tašce nechybělo tradiční víno a kvalitní běžecké triko od firmy Asics. Kdo byl po závodě při chuti, mohl navštívit každoroční pestré občerstvení – od ovoce, koláčků až po guláš. Velké mínus ale měli organizátoři s občerstvením na trati, kde zejména v prvním kole jednoduše „nestíhali“.
Za oddíl odjel do Pardubic bojovat s ½ maratonskou tratí Honza K. a Lenka jako podpora. V cíli bylo nakonec klasifikováno celkem 1061 závodníků.
Výsledky:
Honza 1:39:29 (RT 1:39:10) – 400. místo (kat. 197./490)
V sobotu 16. 4. 2011 se za téměř letního počasí uskutečnil XIII. ročník Běhu Veltruským parkem. Za oddíl se zúčastnili: Hanička, Kačka Popová, Kuba Rous, Petra Nová, Terka Nová, Vojta P., Kryštof, Blanka, Karda, Vávra, Katka M. a Petr Nový.
Na stupních vítězů se umístili:
Blanka a Karda (1.místo)
Petra Nová a Petr Nový (3. místo)
Středočeský pohár 2011 má konečnou podobu - tři proběhlé závody (7.11.2010 – Týnec nad Sázavou, 27.3.2011 Kralupy nad Vltavou / Lobeček a 9.4.2011 Český Brod) určily celkové výsledky, kdy se ze tří počítají dva lepší výsledky.
Celkem se poháru zúčastnil 151 závodník z 12-ti oddílů.
Naše medailové úspěchy ve Středočeském poháru 2011:
Přípravka: 2. Adéla Hrubá a Lenka Koutná
Nejmladší žačky: 2. Helena Pavlů, 3. Hana Pavlů
Mladší žačky: 2. Daniela Šimůnková, 3.Adéla Nejedlá
Starší žáci: 2. Vítězslav Vaněk
Starší žákyně: 2.Tereza Popová
Mladší dorostenci: 2. Vojtěch Juříček
Mladší dorostenky: 3. Denisa Matějková
Starší dorostenky: 2. Blanka Rosáková, 3. Kristýna Nejedlá
Ženy A: 2. Zuzana Kohlová, 3. Petra Gottliebová
Muži A: 1. Vít Procházka, 2. Jan Kareš 3. Jan Vavřík
Ženy B: 1. Romana Vejrostová, 3. Iveta Matějková
Muži B: 1. Zdeněk Vejrosta, 2. Karel Šimek, 3. Peter Vaněk
Ve Středočeského poháru se TOM-KČT Kralupy nad Vltavou umístil na 2.místě.
Na závěr patří poděkování všem, co svojí účastí podpořili oddíl. Je smutné, že někteří členové oddílu nenašli sil, odvahu či odpovědnost se zúčastnit alespoň jednoho ze tří závodů a podpořit tak ostatní - svojí účastí jim pomoci k postupům do vyšších kol.
Hodně mrzí porážka ve Středočeském poháru, kterou jistě šlo odvrátit aktivnějším přístupem k poslednímu závodu – to však rozhodně není výtka těm co bojovali na trati, těm patří poděkování.
Slušné počasí se sluníčkem, ale se silným větrem, hezká a náročná trať - to byl odložený závod v Českém Brodě
Z oddílu nás startuje 38, výsledky jsou slušné. Podařilo se získat řadu postupů a mnozí překonávají sami sebe, zejména v azimutových úsecích.
Naše medailové úspěchy:
1. místo: Adéla Hrubá a Lenka Koutná, Jan Kareš, Zdeněk Vejrosta
2. místo: Helena Pavlů, Petra Nová, Tereza Popová, Vítězslav Vaněk, Vojtěch Juříček, Kristýna Nejedlá, Zuzana Kohlová, Romana Vejrostová, Karel Šimek
3. místo: Hana Pavlů, Daniela Šimůnková, Monika Vajnerová, Petra Gottliebová, Věra Šimková, Petr Nový
Vyzvednout je třeba dobrý běžecký čas Helči a Kardy, výkon Karla – ten dorazil na závody na kole a i výkon Věrky Š. – pro její překonání azimutů.
Hanička jako první projela celou Afriku ve stopách Zikmunda a Hanzelky! Blahopřejeme a doufám, že i ostatní šlápnou na plyn a zdárně dorazí do cíle v Jihoafrické republice.
V sobotu 2. dubna, bohužel paralelně s akcí Do Okoře bez oře, proběhl další ročník běžecké akce Hervis ½ Maraton Praha. Tento závod se stal historicky největším běžeckým svátkem České republiky. Letos se na start se postavilo 9500 závodníků téměř z 90-ti zemí. Za oddíl se této mezinárodní akce zúčastnil Honza s Peterem.
Trasa dlouhá 21.097km se motala zejména podél Vltavy. Nejdříve běžce zavedla pod Nuselský most, na Smíchov, přes Střelecký ostrov zpět k Rudolfinu, kde bylo centrum závodů. Druhá smyčka vedla přes Bubenské nábřeží na Libeňský most a zpět do centra Prahy. Díky různým náběhům na mosty či občasnou hrbolatou dlažbou se nejedná úplně o jednoduchou a rychlou trať.
Závodu přálo nezvykle teplé ale jinak ideální počasí, které však vyhovovalo zejména Afričanům. To potvrzuje nejen skvělý výkon vítěze, který prolétl trať za 59 minut 30 sekund, čímž vytvořil rekord tohoto závodu a řadí se mezi 3. nejlepší čas letošních světových tabulek ½ maratonu, ale i mnoho kolabujících běžců zejména ve druhé polovině trati.
Výsledky:
Honza 1:45:39 (RT 1:44:28) – 1280. místo (kat. 779.) - detail
Peter 1:57:52 (RT 1:53:54) – 2648. místo (kat. 247.) - detail
RT – čistý čas ½ maratonu
Ohlasy na závod (Honza): „Na Pražský ½ Maraton jsem se vrátil po 3 letech, kde jsem tehdy dopadl neslavně s bolavým kolenem. Letošní ročník se tak povedl o poznání lépe, i když s časem nakonec úplně spokojenej nejsem. Chtěl jsem to zaběhnout okolo 1:40. Mezi 8-11km jsem měl neskutečnou krizi. Na 19. km mi dělaly trochu problémy pražské kočičí hlavy a úplně jsem se nesrovnal s teplým počasím. Z taktického pohledu jsem to zaběhl fakt mizerně. Nicméně atmosféra závodu úžasná, pěkné počasí vytáhlo do pražských ulic opravdu mnoho fandících diváků.“
Ohlasy na závod (Peter): „Pražský ½ Maraton jsem běžel poprvé. Atmosféra závodu v pražských ulicích byla úžasná. Téměř podél celé trati stálo velké množství fandících diváků a určitě se o to nemalým dílem zasloužilo v tuto dobu velmi teplé a slunečné počasí a samozřejmě popularita celé akce. Stejně jako Honzu i mě postihla na trati krize. Mezi 19. a 20. kilometrem to bylo na „morálku“, ale na posledním kilometru jsem se zase „chytil“ a zafinišoval do cíle. Se svým výkonem na trati jsem byl spokojený i přesto, že jsem doufal v lepší čas - tak snad příští rok to bude zase o chlup lepší.“
V sobotu 2.dubna 2011 se uskutečnil již 40.ročník populárního turistického pochodu Do Okoře bez oře.
Počasí bylo jak na objednávku – teplo a sluníčko a tak pořadatelé očekávali zdolání mezníku v účasti – překonání 2000 účastníků.
Od ranních hodin proudili účastníci pod hrad Okoř, kde byl připraven cíl akce, hry a soutěže pro nejmenší, občerstvení, kolotoče, houpačky. Účastníci dostávali v cíli diplom, speciální placku letošního ročníku a propagační materiály.
V cíli fungovalo stanoviště her a soutěží v rámci akce. Využít šlo nabídky občerstvení a to jak sladkého, tak masitého. Nabídky suvenýrů, kolotoče či střelnice.
Fungovala autobusová doprava na vlaky do Zákolan, kde byl hlavním lákadlem historický motorák „Hurvínek“ pendlující od rána do večera na trati Kralupy – Zákolany a částečně i do Noutonic.
73 lidí z KČT Kralupy a TOM 3511 Vltavský paprsek zabezpečovalo hladký průběh akce – a mělo celou dobu skutečně napilno.
Oficiálně se registroval 2141 účastník – ze startu v Kralupech, Zákolanech a Noutonicích. Řada účastníků vyrazila i z jiných míst a přihlásila se k pochodu v cíli akce.
Velmi nepříjemné je pro pořadatele chování některých lidí, kteří s akcí nemají nic společného – jen využívají její nabídky a poškozují její dobré jméno. Jedná se zejména o skupinky s alkoholem, které dělají nepořádek a problémy na trase, obloukem míjí stanoviště cíle. Skutečně rodiče vědí, co jejich děti dělají?
Na druhou stranu byla potěšitelná hojná účast rodičů s dětmi, různých mládežnických zájmových skupin. Cílový prostor se často měnil v setkání známých, kteří se potkávají mnohdy právě v rámci pochodu.
Mistrovství Středočeského kraje v Turistickém závodě – oudoor runningu se uskutečnilo v neděli 27. března 2011.
Příprava závodu probíhala od konce ledna – příprava vybavení trati, propozice, výběr a projití tras, jednání se sponzory. V týdnu před závody probíhala kompletace přihlášek a startovní listiny.
Vytyčení tratí proběhlo v neděli 27.března 2010 mezi 7 a 8.30 hod, prezentace probíhala od 9 do 9.45 a start prvního závodníka byl v 10.00 dle propozic a startovní listiny. Celkem se závodu zúčastnilo 140 závodníků z 10-ti oddílů – nejúspěšnějším kolektivem byl domácí TOM – KČT Kralupy nad Vltavou, který získal 20 medailí (5 – 7 – 8)
Počasí závodu přálo, ráno bylo sice pod nulou, ale sluníčko vyhnalo teplotu k 10-ti stupňům. Protesty k průběhu závodu od vedoucích závodníků nebyly. Závod měl hladký a regulérní průběh. Vyhlášení,které bylo velmi příjemné i díky podpoře města Kralupy nad Vltavou, proběhlo ve 13.30 hodin.
PRŮBĚŽNÉ VÝSLEDKY STTŘEDOČESKÉHO POHÁRU
V neděli 20. března 2011 se uskutečnilo „Otevírání cyklostezek“ – tradiční vítání jara cyklisty všech generací.
Sraz byl v 10 hodin na turistické základně u koupaliště, kde byly připraveny hry a soutěže pro cyklisty (jízda po lanovém žebříku, slalom, jízda po prknech, házení kroužků na tyče během jízdy a rodeo – jízda v kruhu) s drobnými odměnami pro děti. Mnohým cyklistům přišel po zimním spánku jejich kola drobný servis – zejména dohuštění kol a promazání.
Akci, kterou společně uspořádalo město Kralupy nad Vltavou, Klub českých turistů Kralupy a oddíl horských kol MTB pak v 10.30 slavnostně zahájil radní města a předseda sportovní komise Jan Špaček a předseda KČT Kralupy Zdeněk Vejrosta.
Peloton všech 35-ti účastníků vyrazil na společnou jízdu do Veltrus, kde čekal na všechny prémiový bonus – v areálu zámku prohlídka výstavy myslivosti a historických kočárů. Poté se účastníci rozdělili, většina vyráží domů obědu a osmička statečných pak na 50-ti kilometrovou jízdu k Mělníku a po okolí.
V sobotu 12. března se vydáváme na odpolední výlet do Mělníka a není bez zajímavosti, že jeho účastníci zvolili tři různé typy „přesunů“. Autobusem se vydali Lenička K., Hanča s Helčou a Zbyňka, ve Všestudech ještě přistupuje Kačka Š. - a cesta to byla opravdu „klikatá“ - jeli jsme přes Zlosyň, Vojkovice a Hostín, zajeli do Dřínova a Újezdce a pak se zase vrátili až do Kozárovic. Dále to byli čtyři cyklisté - Romča, Nýna, Karel a Zdenda - ti sice jeli také „přes Štěpána“, ale jejich tachometr určitě nenatočil tolik, co ten autobusový (41 km). A poslední typ přesunu reprezentuje dvojice „mototuristů“ - Zdenička a Láďa Č.
Sraz máme na mělnickém náměstí, kde jsme všichni krátce před druhou hodinou, a protože ve dvě začíná prohlídka podzemí a svým počtem ještě nepřekračujeme „kapacitu“ prohlídky, začínáme své poznávání Mělníka, právě tady. Paní průvodkyně nás obšírně seznámí nejen s historií tohoto středověkého podzemí, ale i samotného města a upozorní nás na celou řadu pamětihodností a zajímavostí, které bychom v Mělníce neměli minout. Skvostem podzemí je 54 metrů hluboká středověká studna ze 14. století s vodním sloupcem přes 7 metrů, která je držitelkou českého rekordu - průměrem 4,54 metru je nejširší studnou u nás.
Z podzemí se vracíme na denní světlo a jdeme k podzámecké vyhlídce se sochou zvelebitele mělnického vinařství - Karla IV. Výhledy jsou sice „zamlžené“, ale protože nikdo z nás ještě na pozdně gotické věži kostela sv. Petra a Pavla nebyl, většina z nás se rozhoduje pro „prvovýstup“ na její ochoz ve výšce 37 metrů (u kol zůstávají Nýna s Karlem). Zdoláváme tedy 177 schodů a užíváme si výhledy z výšky - především na město Mělník a soutok Labe, Vltavy a laterálního kanálu (s hořínským zdymadlem).
Loučíme se s cyklisty, kteří se vydávají na zpáteční cestu, a naší další zastávkou je kostnice v kryptě kostela, kterou ve druhé dekádě 20. století uspořádal profesor Jindřich Matiegka a která uchovává ostatky až 15 000 osob (tentokrát s námi nejdou Zdeničky).
Teď máváme i Čiperkám, v cukrárně si dáme každý něco na zub a projdeme se po náměstí, kde si prohlédneme radnici (v portále s českým a vídeňským loktem - starými délkovými mírami) a kostel Čtrnácti svatých pomocníků, pak projdeme do Jungmannových sadů, kde se projdeme po bývalém parkáně - mezi zbylými zdmi městského opevnění. Vracíme se na náměstí, kde se středem našeho zájmu stává nyní „ještěsuchá“ kašna se sousoším Vinobraní.
A to už se s Mělníkem loučíme, scházíme na Rybáře, odkud nám jede „poznávací“ autobus (tentokrát jedeme přes Lužec). Kačce (Věrce a Karlovi - je sice ještě v cyklistickém, je ale živým důkazem, že cyklisté byli prostě rychlejší) máváme ve Veltrusích a my zbývající se rozcházíme od kralupského nádraží - věříme, že jsme dnes všichni strávili docela příjemné odpoledne.
V sobotu 5. března se konal tradiční jarní otvírák běžecké sezóny Palestra Kbelská 10, která je součástí celorepublikového seriálu MIZUNO RUNNING CUP. Letos závod doprovázelo téměř ideální počasí – teplota lehce nad 0 a vymetená obloha. Na silniční desetikilometrový okruh se vydalo přes šest stovek závodníků, pro mladší byly připraveny tratě o délce 5 a 2,8km.
Z oddílu na 10km trať vyrazil Honza Kol., Zdeněk, Karel, Peter a Katka. Na dětskou trať pak Kačka s Vítkem. Jako zázemí nás doprovázela Věrka a Jarka. Všichni podali velmi solidní výkony, padlo pár osobních rekordů a většině se podařil překonat čas z loňského roku. Kdo měl pak v cíli zájem, byl odměněn podpisem olympijské vítězky Dany Zátopkové.
Do cíle na 10km trati nakonec doběhlo 622 závodníků, dalších 30 na kratších tratích.
Naše výsledky:
Dětská trať – 2.8km
Vítězslav Vaněk 12:23 – 10. místo z 19 (6/9 kat.)
Kateřina Šimková 12:43 – 13. místo z 19 (6/10 kat.)
Hlavní závod – 10km
Jan Koldinský 45:24 – 281. místo z 626 (152/263 kat.)
Karel Šimek 46:32 – 313. místo z 626 (165/263 kat.)
Peter Vaněk 47:47 – 359. místo z 626 (92/136 kat.)
Zdeněk Vejrosta 48:48 – 396. místo z 626 (43/67 kat.)
Kateřina Malá 1:05:58 – 618. místo z 626 (66/66 kat.)
V neděli 27. února 2011 se uskutečnil na turistické základně v Kralupech nad Vltavou již 15. ročník Uzlařské regaty. Bylo nutné prokázat znalosti ve vázání 6 základních uzlů (ambulanční, škotový, zkracovačka, lodní, rybářský a dračí). K dobrému umístění bylo nutné nejen uzle správně uvázat, ale uvázat je také co nejrychleji.
V kategorii do 10 let zvítězila časem a novým rekordem kategorie 20,43 vteřiny Adéla Hrubá (v této kategorii váží jen tři uzle), v kategorii 11 až 14 let zvítězila Tereza Popová časem 34,82 vteřiny. V kategorii 15 let a starší se strhlo nečekané drama – dva vítězné časy byly naprosto stejné a tak rozhodlo dodatečné vázání – zde Barbora Vaňáková doslova “prouzlovala“ trať a zvítězila novým absolutním rekordem 18,91 vteřiny stala i držitelkou putovního poháru. Získala tak již svůj osmý triumf, z toho již posedmé v řadě za sebou.
Během regaty se uskutečnily i doprovodné soutěže - ve vázání poslepu zvítězila Blanka Rosáková časem 39,31 vteřiny. Nejtěžší nebylo to, že na uzle nebylo vidět, ale najít poslepu provázky a šátky. V druhé doprovodné soutěži play-off se střetli účastníci klíčem podle časů - vyřazovacím způsobem zvítězila Blanka Rosáková před Zdeňkem Vejrostou.
Letošní zimní tábor se uskutečnil od 12. do 19. února 2011 v Albrechticích v Jizerských horách.
Celkem se ho zúčastnilo 33 členů oddílu. Hlavní náplní bylo lyžování na sjezdovkách Tanvaldského Špičáku, ale našel se čas i na bobování či výšlapy na sněžnicích. Jedno dopoledne bylo věnováno návštěvě výroby hraček v továrně DETOA a jednou jsme vyrazili do Liberce – do plaveckého bazénu, relaxovat a řádit na tobogánech.
Večery pak byly věnovány hrám či zpěvu při kytaře. Tradičně tábor doprovázela celotáborová hra – tentokráte s názvem „Cesta šesti kontinenty“, kdy každý kontinet prezentoval jeden úkol spojený se sněhem.
V neděli 6. února jedeme na odpolední výlet do pražského Musaionu - Letohrádku Kinských - na výstavu Nové pověsti české s podtitulem folklor atomového věku. Jede nás 8 (Hanča, Helča, Matěj, Vítek V, Jana Ř, Nýna a Zbyňka), vlakem dojedeme na Masaryčku, pěšky dojdeme k Jindřišské věži na tramvaj, kterou se svezeme na náměstí Kinských, a pak se už jen krátce a mírně do kopce projdeme zahradou Kinských a jsme v Musaionu.
Výstava Nové pověsti české patří spíše k těm menším, ale nacházíme tu spoustu zajímavých exponátů. Začínáme „v dětství“, kde nás čeká celá řada papírových skládanek, „přebíracích“ her, různé „deníčky“ a památníky ale třeba i „skobičák“. A jak postupně „dospíváme“, píšeme na zdi, stylem svého oblečení se řadíme k fanouškům určitých hudebních proudů, kluky čeká vojna, odkud se těší zase zpátky do civilu, a jak stárneme a vyvíjíme se, někoho osloví tramping a jezdí na osadu, další se „usadí“ doma a „kutí“ - obdivujeme tu třeba opravdu povedené výtvory z pivních zátek … V prvním patře si ještě prohlédneme panely dokumentující naši národní „slovesnou“ tvořivost v těžkých dobách protektorátu, násilné kolektivizace či normalizace a projdeme si i národopisnou expozici muzea - tvoří ji především různé textilie, keramika, dobový malovaný nábytek, užitné i liturgické předměty, hračky ...
Je velmi hezký den - na únor neobvyklé teplo a jasno s krásnou viditelností, a tak, zatímco zahradou Kinských stoupáme k celodřevěnému pravoslavnému kostelíku svatého Michala, který sem byl přenesen z Podkarpatské Rusi, kocháme se krásnými výhledy na Prahu. Pak projdeme Hladovou zdí (tady před sebou máme úžasné panorama Hradčan), kolem lanovky a Máchy sejdeme k Újezdu, kde se na chvíli zastavíme na dětském hřišti, a pak, protože máme ještě celou hodinu času, jdeme na vlak pěšky - přes most Legií, kolem Národního divadla, Národní třídou a Příkopy, kde je prostor i pro vyznavače McDonald's, a pak už jen Hybernskou a jsme na nádraží. Tady proběhne druhá občerstvovací vlna, sedáme do vlaku a v 18:15 se v Kralupech rozcházíme - i díky počasí to bylo velmi vydařené odpoledne.
V sobotu 29. ledna se konal již 36. ročník „Zimního přechodu Nedvězí“. Počasí letos ukázalo svojí přívětivou tvář, a tak sluníčko provázelo celou dobu 46 účastníků pochodu. Z organizačních důvodů jsme tentokrát šli naprosto opačně než v předchozích letech. Autobus nás vyvezl do Dražejova a již v 9.28 byl prvním účastníkem navštíven 458 m vysoký vrchol Nedvězí. Během 5 minut se zaplnil všemi pochodníky a každý se rozhlížel do krajiny. Čekal se nádherný rozhled, ale opak byl bohužel pravdou. Opakovala se situace z loňského roku, kdy toho také nebylo moc vidět. Tak snad to vyjde konečně „napřesrok“.
Z vrcholu jsme pokračovali směrem do Vojtěchova přes obec Dražejovice. Někdo zkusil štěstí skalami a cestou viděl i nádherné stádo muflonů, někdo zase Planým dolem, kdy mu pod nohama nádherně křupal sníh. Cíl byl letos v Ráji a každý snad byl spokojen. Komu se trasa v délce 13 kilometrů zdála krátká, tak ještě navštívil „Pokličky“, které byly nedaleko.
Sběratelé „kešek“ si také vyzkoušeli možnost hledání a povedlo se.
Cestou domů čekal na všechny účastníky odznak, tradiční diplom pochodu a kapesní kalendářík na rok 2011.
V neděli 16. ledna se na nádraží krátce před půl druhou odpoledne scházíme v dlouho nevídaném množství - jede nás 18 (v tomto počtu je započítán i „Třílístek“ ve složení Fifinka (Kačka P.), Myšpulín (Terka P.) a Pinďa (Hanča) - jen ten Bobík nám tu chybí). Osobáčkem se svezeme na Masaryčku, odkud je to do Muzea hlavního města Prahy na Florenc jen kousek.
Výstava uspořádaná k příležitosti vydání pětistého dobrodružství Čtyřlístku je pro nás svým rozsahem trochu zklamáním, o to více času nám zbývá na ostatní muzejní expozice. Někdo zavítá hned naproti do interaktivní herny ve středověkém domě (pozor - v prevetu se prohánějí krysy, které mohou přenášet mor!) a pokračuje do prostor, které přibližují historii Prahy od nejstarších dob na práh novověku. Docela zajímavá je výstava věnovaná pražským výletním restauracím - dojedeme k nim tramvají, vlakem, na lodi či velocipédu a také tu můžeme navštívit fungující dobovou restauraci z první poloviny minulého století. Další výstava se věnuje zmizelému světu v Libni - především prostřednictvím fotografií mapuje její zaniklou historii. A je tu také vystavena část pohřební výbavy Tychona Brahe, která byla vyzvednuta při otevření astronomovy hrobky v roce 1901. Nikdo z nás si nenechá ujít unikátní Langweilův model Prahy na ploše 20 m2 vytvořený v letech 1826-37 sluhou Univerzitní knihovny v Klementinu - Antonínem Langweilem. Nakonec se jím také v 3D stereo kině projdeme i proletíme - ze Staroměstského náměstí k Židovskému ghettu, kolem Klementina na Karlův most, dále korytem Čertovky na Malou Stranu k chrámu sv. Mikuláše a na Hradčany, kde naše 6-ti minutová virtuální prohlídka končí.
A pak si už ze skříněk bereme své věci a jdeme na nádraží, a protože bez návštěvy stánku s občerstvením se žádný pořádný výlet neobejde, „spěšňák“ v 16:24 si necháváme ujet, a k domovům jedeme až osobáčkem o čtvrt hodinku později. Snad si každý z tohoto výletu „odnáší“ alespoň malý zážitek.
V sobotu 8.ledna 2011 se v klubovně uskutečnil 8.ročník turnaje ve Člověče nezlob se a 7.ročník turnaje v karetním Prší.
Nejdříve se pouštíme do Člověče, o titul bojují 22 hráči. Spousta vyhození, napínavých situací a „nervózních“ výkřiků – přes dvě postupová kola se v závěrečném bojuje o pořadí. O nejvyšší pozice bojuje nakonec šestice – a jednoznačným způsobem získává mistrovský titul Blanka.
V Prší hraje 20 karbaníků, losují se úvodní pětice a postupový klíč přivádí do finále nejúspěšnější hráče. Zde se po 30-ti minutách stává vítězem a oddílovým mistrem Matěj.
1. leden byl již podvanácté spjat s Novoročním sprintduatlonem – teplota byla nad nulou, ale po předchozích mrazech ležel všude přemrzlý sníh.
Na startu se sešlo dvanáct novoročních nadšenců, kteří se pustili do boje s ostatními, sami se sebou a sněhem.
Celkové výsledky:
Kluci do 15-ti let: 1. Vítek Vaněk 9.35
Holky nad 15 let: 1. Romana Vejrostová 8.06
Kluci nad 15 let: 1. Lukáš Batka 6.12, 2. Jan Kareš 6.28, 3. Jan Vejrosta 6.41, 4. Jan Vavřík a Martin Slabý 6.53, 6. Zdeněk Vejrosta 7.00, 7. Josef Blecha 7.09, 8. Peter Vaněk 7.10, 9. Lukáš Pázler 8.30, 10. Kamil Sodomka 9.57